Katolíci vykopali prvního pohřbeného helvéta

Situace po roce 1781 byla nová jak pro vrchnost, tak pro většinové katolické obyvatelstvo. Lanškrounský vrchnostenský úřad se snažil čermenské evangelíky přestěhovat do Sloupnice, kde také vznikal evangelický sbor, ale neúspěšně. Nezdarem skončil i pokus o přesídlení do Náměště nad Oslavou, kam je s vidinou nových poddaných pozval tamní pán hrabě Haugwitz.

Kvůli víře odcházeli z vlasti od doby pobělohorské, po zavedení tolerančních patentů už ale Čermáci nikam nemuseli. Osvícenství konce 18. století uhasilo svaté hranice a helvéti z Čermné vytáhli zpoza trámů zakázané knihy. 

8 fotografií

Je obdivuhodné kolik evangelíků z Čermné uchovalo v tajnosti po 160 let svoji víru. Katoličtí sousedé ale náboženskou svobodu neviděli rádi. Docházelo ke konfliktům, které lanškrounská vrchnost zametala pod koberec. Tyto události zaznamenal evangelický farář Štěpán Szeremleye jen pár let poté:

Aby si helvétští Čermáci mohli založit evangelický sbor, museli dát dohromady 100 rodin, nebo 500 duší. Spojili se proto s německými evangelíky ze sousedních Čenkovic, ale ani tak neměli dost členů.

Vyslali proto svoje zástupce do Vídně k císařskému dvoru, aby si tam vyprosili výjimku u samotného císaře Josefa II. Císař je skutečně přijal a po slibu, že si v Čermné budou sami hradit svého duchovního, jim výjimku udělil. 

Kříž na evangelickém hřbitově v Čermné je důkazem, že špatné vztahy jsou minulostí|foto:Šárka Kuchtová, Český rozhlas

Po audienci u císaře vznikl v Čermné evangelický sbor čítající přes dvě stě věřících. První faráři přišli z Uher, kostel i faru si bratři ve víře postavili sami.

K vyhrocenému incidentu došlo v roce 1783, když zemřel evangelík František Coufal. Lanškrounská vrchnost tušila nepokoje a proto pro evangelíky v Čermé vyhradila zvláštní místo, aby nebyli pohřbíváni na katolickém hřbitově. Navíc pohřeb Františka Coufala proběhl v době, kdy byli místní katolíci v kostele. Když ti ale z kostela vyšli, nastala mela...

Prvním farářem v Čermné byl Maďar Samuel Szüts, který se jako další jeho následovníci musel  učit česky a díky čenkovickým bratrům také německy. Po něm přišel kazatel Štěpán Szeremley, Tomáš Kovács a Márton Kövér. 

Kopjafa u kostela

Kopjafa před kostelem v Horní Čermné připomíná první maďarské faráře|foto:Šárka Kuchtová, Český rozhlas

Dnes u kostela v Horní Čermné stojí dřevěný vyřezávaný kůl, v jehož spodní části jsou uvedena jména prvních čtyř maďarských kazatelů. Uprostřed sloupu pak stojí nápis "Přijď a pomoz nám". Tato kopjafa má být poděkováním i jakousi omluvou maďarským kazatelům. Neboť například Štěpán Szeremley v Čermné zemřel, ale přestože byl pochován na místním hřbitově, nikdo o jeho hrob nepečoval a zanikl. Přitom právě Štěpánovi Szeremleyovi vděčí Čermáci za sepsání jejich historie v boji o svobodnou víru. Kopjafu vytvořil maďarský umělec Géza Nagy, který pochází z protestantské komunity na slovensko-maďarské hranici. 

Kostel levnější než cesta do Vídně

V roce 1786 se místní evangelíci dali do stavby kostela, který musel splňovat všechny toleranční pravidla, nesměl mít vchod z ulice, nesměl mít věž ani zvony a celkově neměl ničím připomínat katolický kostel. Dochovaly se plány prvního dřevěného kostela, byl podobný evangelickému kostelíku, který stojí ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1792 si vlastní kostel postavili i evangelíci v Čenkovicích.

Stavba dřevěného kostela v Čermné stála 470 zlatých, což byla pro rolníky pod Orlickými horami skutečně vysoká částka. Ještě větší obnos museli uhradit za vyřizování povolení založení sboru. Za cestu do Vídně, žádosti a razítka zaplatili místní věřící 780 zlatých.