Jsem hrdinou pro své děti. A to je nejvíc, říká válečný veterán Dimitro
Dimitro Hursky bránil svoji rodnou Ukrajinu v první linii. V bojích v Kurské oblasti utrpěl vážná zranění a prodělal řadu operací. Už několik měsíců se léčí a rehabilituje v Česku.
S Dimitrem Hurskym jsme rozhovor natáčeli v jeho pardubickém dočasném domově. V malém pokojíku na ubytovně, v hotelu nižší kategorie Hůrka, který se nachází v objektu někdejších kasáren na okraji města. Do Pardubic se Dimitro přistěhoval v loňském roce, v posledních měsících absolvoval rehabilitační pobyty v Brně, Chrudimi a Kladrubech. V Pardubicích má bratra, který dlouhodobě pracuje u městské policie.
Dimitro se narodil v roce v roce 1984 v malé vesnici Kamenný most v Nikolajevské oblasti na jihu Ukrajiny, kde vyrůstal společně se svými pěti bratry a sestrou. Absolvoval střední technickou školu, rád opravoval auta, ale aby pomohl zabezpečit rodinu, společně s bratry pracovali s otcem na stavbách.
V roce 2009 přijel Dima za prací do Čech, také na stavbu. Snažil se tu učit česky a po devíti měsících pobytu jazyk zvládl docela slušně. S žádostí o prodloužení pobytu ale neuspěl, a tak se vrátil na Ukrajinu do města Irpiň. Tam nyní žije Dimova manželka Olena, sedmnáctiletý syn Danilo a čtrnáctiletá dcera Arina.
Začátek ruské invaze na Ukrajinu Dimitra zasáhl právě ve městě Irpiň, které bylo zejména v prvním březnovém týdnu 2022 masivně ostřelované. Těžké boje se vedly u nedalekého mezinárodního letiště v Hostomelu. Ukrajinská armáda zničila most přes řeku Irpiň, aby zabránila postupu ruského agresora.
Evakuace obyvatel probíhaly právě přes trosky tohoto mostu. Dimitro ale s rodinou stihl z města včas odjet, společně se vydali za rodiči na jih Ukrajiny.
Jako nevoják a otec dvou děti Dimitro Hursky dostal povolávací rozkaz až v zimě 2023. Po dvouměsíčním výcviku se už účastnil ostrých bojů. Prošel několik válečných front. Ta v Kurské oblasti pro něho byla nejhorší. Dodnes ho děsí zvuky dronů.
Právě dron s výbušninou Dimu v únoru 2025 vážně zranil. Když se ho několik vojáků z jednotky snažilo dostat do bezpečí, následoval úder dalšího ruského dronu. Dima byl jediný, kdo tento útok přežil. Sám potom ležel, s dalšími násobnými zraněními, asi sedm nebo osm hodin pod širým nebem v mrazu. Když Dimu objevili, odvezli ho do nemocnice v Sumách, kde mu okamžitě museli amputovat nohu. Druhý den následoval převoz do kyjevské nemocnice, kde Dima během dvou měsíců podstoupil dalších 12 operací.
V audiu se s Dimitrem Hurským ve vzpomínkách vydáváme přímo na válečnou frontu. Byl na válku vůbec fyzicky i psychicky připravený? Jak si s ostatními vojáky v zákopech dodávali odvahu? Je Dima v kontaktu s rodinami svých padlých kamarádů?
Dimitro Hursky pokračuje v rehabilitacích a čeká na bionickou protézu, která díky senzorům a mikroprocesorům napodobuje přirozenou chůzi. Snaží se ale také pomáhat dalším ukrajinským veteránům, kteří se léčí v Česku, a to především díky Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM), zaměřující se na podporu válečných veteránů a jejich rodin na území naší země.
Jak Dima vzpomíná na první den války, co řekl svému synovi a kdo z blízkých zahynul při ruském masakru v nedalekém městečku Buča? Jaké má Dimitro další plány, co by přál svým dětem a svému národu? Poslechněte si celé vyprávění.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
