Od Habsburků ke studiu komunismu. Historik Jiří Pernes konečně zkoumá, co ho baví

Vítězi letošního ročníku se stali dvacetinásobní mistři světa v kolové Jindřich a Jan Pospíšilovi. Druhý byl akademický malíř a restaurátor Radomír Surma. Pomyslné stupně vítězů doplnil právě uznávaný historik, vysokoškolský pedagog, spisovatel a publicista Jiří Pernes.

Muzejní začátky

Už od roku 1977 pracoval postupně v několika muzeích. „Přitahuje mě historie, dějepis jako takový. Nikdy jsem nebyl členem KSČ, a proto nepadalo v úvahu, že bych působil na vysoké škole anebo v akademii věd. Napřed jsem učil na základních a středních školách. Následně se uvolnilo místo v Moravském muzeu, kde nebylo předepsané členství ve straně a přijali mě. Tak začala moje kariéra v muzejnictví.“

Po změně poměrů mohl přejít do Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. Současně působil jako pedagog na univerzitách. „Je to volnější. V muzeu člověk musí dělat některé věci, do kterých se mu nechce jako třeba péče o sbírky. V akademickém prostředí se zaměřuju vyloženě na problémy, které mě zajímají. Chodím studovat do archivů a píšu, což mě hodně uspokojuje. Je to takové završení mých snů.“

Před rokem 1989 se Pernes věnoval 19. a 20. století. „Odtamtud byl jenom krok k Habsburkům a vlivu na české země. Nešlo o tak politicky exponovanou záležitost a mohl jsem poměrně svobodně tvořit. Přesto jsem si vždycky říkal, že by mě zajímalo, jak se vyvíjel komunistický režim, jaká byla tajemství jeho politiky, co se spojovalo s procesy. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít příležitost to opravdu studovat. Dnes už pracuji na dějinách Komunistické strany Československa a komunistického režimu v Československu. Posunulo se mi tak odborné zaměření.“

Kontroverze v ÚSTRu

Jiří Pernes velmi krátce šéfoval Ústavu pro studium totalitních režimů. „Nelitoval jsem toho. Měl jsem velké plány, co s ústavem udělat. Je dobře, že jsem tam byl, protože se povedlo přerušit to, co bylo před rokem 2010. Bylo mi líto, jak jsem byl bezmocný proti vlně osočování a obviňování. Nakonec na to rád vzpomínám. Mám tam dodnes spoustu přátel a spolupracovníků.“

Historik se narodil ve Svitavách, ale velkou část dětství prožil v obci Česká a Moravská Dlouhá, dnešní součásti Březové nad Svitavou. „Pak jsem tam ještě jezdil na prázdniny za babičkou a dědou. Mým krajem jinak je jih Moravy. Žiju v jedné dědině u Brna.“