Pardubické muzeum vystavuje vzácnou bibli. Zapsal se do ní páter Koniáš

Benátskou bibli si můžete pohlédnout na výstavě Věci vyprávějí, kterou Východočeské muzeum v Pardubicích věnuje 140. výročí svého založení. Bohatě zdobená kniha totiž patřila k prvním sbírkovým předmětům. V roce 1882 bibli, vytištěnou v italských Benátkách, muzeu věnoval pardubický mlynář Vilém Jaňura.

Bible benátská ze sbírek Východočeského muzea v Pardubicích|foto:Ondřej Bouček, Východočeské muzeum v Pardubicích

Vilém Jaňura byl posledním majitelem Kohoutovského mlýna v Pardubicích. Ten stával na levém břehu Chrudimky, na konci dnešního Bělobranského náměstí. Mlýn Vaňura prodal městu, které ho nechalo v roce 1910 při regulaci toku Chrudimky zbourat. Jak se bible do vlastnictví mlynářského rodu dostala, není známé. Do Pardubic každopádně kniha putovala dlouho, a to také přes jižní Čechy.

Česko - italský původ

Bible benátská byla vytištěna v dílně katolického mistra Petera Liechtensteina v Benátkách. „Byla to první česká bible, která byla tištěna v zahraničí, a to zejména kvůli náročnosti provedení. Zajímavé je, že objednávka byla hrazena z peněz pražských kališníků,“ vysvětluje historik Východočeského muzea v Pardubicích Ladislav Nekvapil.

Vazba Bible benátské před restaurováním|foto:Východočeské muzeum v Pardubicích

Itálie byla první zemí, do které se z Německa rozšířil knihtisk, a to v roce 1465. Benátky se staly třetím italským městem, kde se knihy začaly tisknout. V tamních dílnách ze začátku působili zejména němečtí tiskaři. Do roku 1500 už v Itálii pracovalo na 500 tiskáren, žádná jiná evropská země takového počtu nedosáhla. V Čechách a na Moravě působilo v té době asi 10 tiskáren.  

Benátská knihtiskařská dílna Petra Liechtensteina patřila k těm poměrně známým. Její činnost, doložená v letech 1498 až 1528, je spojena i s českým prostředím. Peter Liechtenstein byl katolík, ale na objednávku pražských kališníků Jana Hlavsy, Václava Sovy a Buriana Lazara a za pomocí dalších dvou korektorů vytiskl roku 1506 Bibli českou zvanou také Benátská. K sazbě tiskaři využili písmo, které pravděpodobně pocházelo přímo z Čech.

Zrestaurovaná Bible benátská|foto:Ondřej Bouček, Východočeské muzeum v Pardubicích

Bible benátská je bohatě iluminovaná a má zhruba 600 listů. Jak po stránce textové, tak typové navazuje na předešlé české bible, a to Bibli pražskou (1488) a Bibli kutnohorskou (1489). Inovace ale spočívají zejména v pravopisu a gramatice. Pořadí biblických knih z Bible benátské potom převzaly všechny následující české kališnické i katolické bible, tištěné do konce 18. století.

Cesty Bible benátské 

Díky rukopisným přípiskům na stránkách pardubického exempláře mohli badatelé určit některé vlastníky. „Bible benátská byla například majetkem arcibiskupského vikáře pro Bechyňský a Prácheňský kraj, pátera Jana Františka Karla Kobose, který byl v letech 1752–1789 farářem ve Veselí nad Lužnicí,“ doplňuje Ladislav Nekvapil.

Co je na bibli pozoruhodné, je zápis cenzora, známého jezuity Antonína Koniáše: „Haec biblia servari possunt Ant[onius] Koniass S[ocietatis] J[esu].“ Jde o povolení k užívání bible, tedy o tzv. cenzorskou doložku, která vyjadřovala „nezávadnost“ knihy.

Cenzorská doložka Bible benátské Antonína Koniáše|foto:Východočeské muzeum v Pardubicích

Matěj Antonín Koniáš, známý jako „páter Koniáš“ (1691– 1760) byl český kazatel, člen jezuitského řádu, horlivý misionář a cenzor. Do historie se zapsal především tím, že zabavoval a veřejně pálil protestanské knihy nebo jinou literaturu, kde našel odkazy na husitství. Likvidoval nejen náboženské „bludné“ knihy, ale také zábavnou literaturu, ať už to byly třeba kramářské nebo erotické sešitky.

Základem pro zabavování knih se páteru Koniáši stal církevní "Index librorum prohibitorum", tedy seznam knih, které katolická církev zakazovala číst. Koniáš ale tento seznam rozšířil ještě o svůj vlastní, tzv. Klíč. Šlo o soupis nedovolených knih, už jenom jejich vlastnictví sloužilo k usvědčování kacířů. Takovým lidem hrozilo nejen zabavení majetku, ale dokonce i trest smrti. Páter Koniáš chtěl vytvořit „nové katolické Čechy“. Na jeho přílišnou horlivost poukazovali v některých případech dokonce i sami jezuité.