Pardubické plování
Nejznámějším koupalištěm už na konci 19. století byla Občanská plovárna. Vstupné stálo deset zlatých a pro ženy byly denně vyhrazeny zvláštní hodiny, aby i dámy ve volném plování se cvičiti mohly.
První městské veřejné lázně zřídil už Vilém z Pernštejna, stály v Kostelní ulici a nabízely společnou koupel za úplatu. Lazebníci, kteří zde měli svůj cech, nabízeli i lékařské služby.
Další podobné lázně byly v Bubenči a v Hronovické ulici, kde se udržely až do roku 1964, kdy byl otevřen bazén Na Olšinkách.
Plovárny na Labi a Chrudimce
Lidé se odpradávna chodili koupat do Labe. Nepravidelné dno ale bylo nebezpečné a tak především rodiny s dětmi uvítaly možnost vykoupat se v dřevěných bazénech ponořených do koryta řeky. Plovárny nabízely i jiné atrakce, jako klouzačky, dřevěné vory, hřiště a kurty, plavčíka, který dokáže vytáhnout a oživit tonoucího, a samozřejmě také občerstvení. Plovárny byly veřejné, vojenské i čistě soukromé.
Nejznámější veřejnou plovárnou byla Občanská plovárna, zvaná Občanka. V třicátých letech minulého století ji navštěvovalo až 13 tisíc hostů ročně. Na Labi byla ještě Turistická plovárna, na soutoku s Chrudimkou plovárna Na Špici, a dva soukromé podniky Arosa a Ostende. Na Chrudimce byla zřízena roku 1931 Vojenská plovárna.
Vojenská plovárna vznikla v místech technického cvičiště železničního pluku. A sloužila během dne pro plavecký výcvik vojáků, odpoledne pak pro rodiny a známé důstojníků. Byl zde taneční parket a konaly se zde karetní dýchánky. Plovárna zanikla v druhé světové válce a obnovena už nikdy nebyla. Torzo jezu stojí na Chrudimce dodnes, stejně jako některé budovy patřící ke staré plovárně. Útočiště tu našli pardubičtí střelci a vodní turisté.
Vodní sporty
Dvě velké řeky ve městě tvoří ideální prostředí pro vodáky. Počátky vodních sportů jsou spojeny s lidmi z Klubu Maňáskářů, kteří jezdili vodu na malých lodích, zvaných maňasy. Od roku 1936 se jezdil závod Pardubický kilometr, který organizovali lidé ze Sdružení trampských osad.
Další tradiční závod byl Tři řeky. První ročník se jel v roce1943, starovalo se od plovárny Arosa, po Chrudimce pluly lodě k Automatickým mlýnům, tam je vodáci vyzvedli na břeh a asi kilometr přenášeli. Zpátky na hladinu je pokládali na Haldě a proti proudu veslovali až k jezu na Loučné. Závod byl zpestřen peřejemi na Hrčákách a vodním slalomem.
Nudisti na Hrádku
V Česku je hodně nudistických pláží, ta na Hrádku byla ale považována za jednu z nejhezčích, s nejčistší vodou a nejkrásnější přírodou. Ke zvratu došlo až při kácení stromů na hrázi. Kdy se firma skupující pozemky kolem Hrádku netajila se záměrem propojit oba velké písníky Hrádek a Oplatil. Kvalita vody na Hrádku by se zhoršila. A tak je možné, že se nejslavnější pardubická nudapláž postěhuje jinam. V zorném úhlu jsou dvě místa, nedaleký písník v Dolanech a písníky za Podůlšany, kde se ale v tuto chvíli stále ještě těží.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
