Patrik Božanič Ulrich - diletantský pianista, nadějný skladatel a scénárista i příležitostný herec

Jako reportér začínal již v osmnácti letech na TV JoJ a TV Pardubice. Už v rámci regionální televize se mohl rozvíjet autorsky i skladatelsky. A to na spolupráci při dokumentárních filmech a publicistických pořadech. Před kamerou se však poprve objevil mnohem dříve, a to ještě jako chlapec po bodu herce Davida Vávry v televizním filmu Šumné Pardubice.

Při studiích se věnoval hlavně amatérskému divadlu.

Tam nejen hrál, ale i psal a upravoval dramatizace. A hlavně skládal scénickou hudbu. Jako moderátor a autor si zkusil činnost i v Českém rozhlase Pardubice. Zajímavou zkušeností pro něj bylo i roční angažmá v Národním divadle v Brně. V sezóně 2009 / 2010 zde působil jako korepetitor a inspicient baletu. Od roku 2011 se ocitá na volné noze a začíná tvořit vlastní projekty.

Krom hudby pro filmové a scénické využití je také autorem desítky písní pro různé interprety.

Je autorem scénářů k filmům "Obchodníci" a "Zlatý déšť". Jeho režijním debutem je televizní dokument "Radost ze života". Od roku 2011 je členem kultur ní komise Magistrátu města Pardubice. Ve svém rodném městě každoročně pořádá Fesival šansonu, který si našel velikou přízeň posluchačů.

S rokem 2013 začal jako klávesový mág pravidelně vystupovat s kapelou Skandaal na poli české reggae a ska scény.

K umění, jako takovému, ho vlastně přivedl dědeček. Byl nejen amatérský malíř, ale hlavně pracoval jako mistr v dekorační dílně Východočeského divadla v Pardubicích, kde vyráběl kulisy do všech inscenací.

A protože ho často brával do práce, viděl jsem řadu generálních zkoušek a již v prvních školních letech začal vnímat divadlo. A jelikož byl tím nadšen, přihlásila ho matka do dramatického oddělení herečky Zdeny Mackové v Pardubicích.

S hudou to bylo jednodušší, maminka učila klavír na lidušce a mnozí členové jeho rodiny se hudbě profesionálně věnují, takže to měl pořád u nosu. Vlastního otce nikdy nepoznal, údajně to byl chorvatský kameraman, který v Dubrovníku točil cestopisy a dokumentární filmy. Možná po něm jsem podědil vztah k audiovizuálnímu produktu. Do svých pěti let se i po něm jmenoval, Božanič, dnes už to rodné příjmení používá jen jako dekoraci svého jména, dáli se to tak říci. Prý to zní docela dobře.