Petra Špalková: Byla bych špatný detektiv, nesnáším pohled na krev

Jako nikdy, Bába z ledu a Krajina ve stínu. Tři filmy, za které herečka Petra Špalková získala Českého lva. Má Thálii, Cenu Alfréda Radoka i Cenu české filmové kritiky.

Petra Špalková pochází z Brna. Začínala v Divadle Na provázku, bylo jí něco málo přes 20 let, když nastoupila do pražského Činoherního klubu. Pak přišlo Divadlo v Dlouhé, Divadlo Na zábradlí a na osm let i Národní divadlo.

Všude se o vás píše, že pocházíte z fotbalové rodiny. Byl fotbal pro vaše rodiče opravdu tak důležitý, nebo to novináři opisují jeden od druhého?

„Byl opravdu důležitý, stejně jako když budou naše děti dělat cokoliv jiného než divadlo, tak o nich budou říkat, že pochází z divadelní rodiny. V období našeho dozrávání byl fotbal číslo 1, tatínek byl prvoligový rozhodčí a maminka pracovala na Ústředním výboru ČSTV a byla tam jedinou ženou. A tatínek byl spoluautorem pravidel pro rozhodčí. Takže tam to bylo velké téma.“

Petra Špalková při natáčení Záletů s Alenou Zárybnickou

V seriálu České televize Stíny v mlze hrajete kriminalistku Magdu Malou. Byla byste dobrý detektiv?

„Víte, já špatně snáším pohled na krev. Takže já bych byla nejen špatný detektiv, ale i špatný lékař. Respektive v krizi, kdyby se stalo, že bude někdo ležet v krvi, tak dokážu jednat naprosto pragmaticky, ochladnu a jednám racionálně. Ale pak bych se tak den a půl klepala někde v rohu v bytě a bála bych se jít koupit naproti rohlíky. Já myslím, že co bych z té práce spíš uměla, tak to je třeba komunikace. Naučila bych se ty triky, tu psychologii. Myslím, že bych byla dobrý spolupracovník a že bych si osvojila to analytické myšlení.“

Netočí se chronologicky, to je na tom seriálu nejtěžší.

Zvažovala jste hodně okamžik, kdy vám bylo nabídnuto, že vaši seriálovou dceru bude hrát vaše dcera Andělka?

„To uvažování bylo složité a bylo mnohovrstevnaté. Nejen že to není úplně žánr, ve kterém by to dítě mělo začínat, ale navíc jestli vůbec v rámci první třídy. Navíc ona je taková rachejtle, vyznačovala se tím, že dcera dvou herců neuměla jedinou básničku od začátku do konce. Nebo písničku. Protože vždycky, když jsme se jí snažili něco naučit, tak říkala, že si to chce zpívat jinak a je to její život a bude si to dělat po svém. Měla jsem potíž s tím, jestli tuhle Andělu uvrtat do takhle strukturované práce, jestli to zvládne. A ještě ji vytrhnu z povinnosti, ze školy. Takže kvůli ní mi to přišlo náročné z tohohle důvodu. Zároveň to bylo náročné pro mě, měla jsem pocit, že budu mít dost starání se svojí postavou.“

Petra Špalková, herečka

Poslední, dvanáctý díl seriálu, bude vysílat Česká televize v pondělí večer. Řekněte mi, co vás na tom všem nejvíc bavilo?

„To natáčení probíhalo hned po první uzávěře v roce 2020. My jsme roztočili čtyři natáčecí dny, přišla první uzávěra, hodili nám děti, ať si je vzděláváme sami. To byly krásné tři měsíce totální otročiny. Skončila uzávěra asi 8. června a od 10. června do Ostravy a 128 natáčecích dní, přerušovaných tím, že Jirka Vyorálek měl kontakt s pozitivním, on je sice negativní, ale musí být 14 dní v karanténě. Takže vybalit kufry, čekáme doma. Takže takhle jsme to dohrkávali a nakonec jsme to točili rok. Roztočili jsme to v březnu, pak dlouhá pauza a vloni na Velikonoce jsme teprve dotočili. To se netočí chronologicky, to je na tom seriálu to nejtěžší. Vy točíte 12 dílů současně, podle lokací, herců. Takže před týdnem jsem se dívala na předposlední díl, kdy vychází moje postava z domu, je to jeden z prvních záběrů, a došlo mi, že se točil den, kdy Magdalena Malá vychází z domu. Takže se točí, jak vychází z domu v prvním díle. Jde frajerka, načesaná, bum bum, dlouhá ruka otvírá klíčkem svoji audinku. Pak přečesat, převlíknout, vychází v jedenáctém díle. Už s jinou energií, ruka už tak frajersky netrčí od těla, protože už toho mám dost a takhle se vám to naseká za sebe. A vy musíte mít velmi přesný plán toho, jak to bude vypadat.“

Vy jste získala tři České lvy. Když herec do role vstupuje, říká si po přečtení scénáře, že má tu kliku, že se podílel zrovna na něčem, co může být oceněné? Tušila jste to dopředu?

„To ani ne, to si spíš říkám, že je to dobrý scénář, že to je krásně napsaná postava. Třeba tuším jak to hrát, vede mě intuice. Film Jako nikdy pro mě bylo zlomové, Smradi byli důležitý film, tam je klíčový dobrý scénář. To, jestli pak přijdou nějaká ocenění, to je fajn a je to dobré, ale víte, že děláte kvalitní práci.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová