Podoby Radka Kalhouse? Bez šminek a bez příkras
Na pardubickém Příhrádku začala tento týden výstava nositele ocenění Czech Press Photo Radka Kalhouse. Představuje se na něm cyklus portrétů připravených pro Galerii města Pardubic.
Ve zcela originální kolekci nechybí například Miloš Zeman nebo Meda Mládková, ale možná najdete i své známé a přátele.
Sám o výstavě říká: „Jde o poměrně syrové portréty politických špiček, výtvarnické elity, normálních lidí, ale třeba i doživotně odsouzených vrahů. Jsou řazené do dvojic podle vizuální podobnosti obličejů. Vytvářím jakousi hru pro diváka. U snímků nejsou popisky, takže návštěvníci mohou tipovat, kdo je kdo. V mnoha případech to poznají, protože se jedná o lidi veřejně známé. Ale u neznámých mohou odhadovat charakter. Koncept výstavy se snaží ukázat, že nemůžeme člověka posuzovat podle toho, jak vypadá, ale jaký je uvnitř. Mnohdy to velice klame.“
Jde o pocity
Párování s vrahem musel mít Kalhous odsouhlasené druhou stranou. Proto si nemyslí, že se jedná o kontroverzní výstavu. „Vždycky jsem chtěl, aby si lidé mé fotografie pamatovali, aby byly přímočaré a jednoduché. Nechci si hrát na velké umění, chci vzbuzovat pocity, což se mi podle prvních ohlasů zatím daří,“ sděluje Kalhous.
„Jsme zvyklí na upravené portréty, na vylepšenou realitu svých tváří. Tyto fotografie jsou z velké blízkosti a proti tomu, jak by se měly portréty dělat. Někteří si mohou myslet, že vidí karikatury, ale jsou to opravdu ty skutečné obrazy,“ popisuje známý fotograf. Před dvěma lety začal pořizovat jednotlivé snímky. Do párů je skládal až později, nešlo o záměrné pořizování záběrů do dvojic.
Fotíme a fotíme…
Celý pátek mohou posluchači Českého rozhlasu Pardubice zasílat e-mailem do studia své fotografie s vysvědčením. Má pro ně profesionální fotograf nějakou radu?
„Jsou různé metody, jak tu fotografii zatraktivnit, aby nepůsobila fádně, všedně. Člověk se ale musí takzvaně vyfotografovat, hodně dlouho fotit, aby si prošel všechna úskalí, vyzkoušel všechny postupy. Důležité také je o snímcích přemýšlet a hlavně mít malé sebevědomí, neustále pochybovat. V dnešní době to funguje naopak. Lidé ve svých hlavách velmi rychle dozrávají v profesionální fotografy, ale ta cesta je opravdu dlouhá. Technika sama o sobě není až tak podstatná.“
Selfie, nebo na vlka?
Fenoménem dneška se stává selfie, tedy snímek, kde je zachycený jeho autor: „S kolegou tomu říkáme ‚na vlka‘. Vzpomínáte na kreslený ruský seriál ‚Jen počkej, zajíci‘, kde vzal vlk zajíci fotoaparát a začal se fotit? V Čechách je otcem této fotografie Jiří Stivín, který se fotil s celebritami na film a bez displeje. Je to trend, je to zábavné. Není třeba to povyšovat na něco víc,“ myslí si Kalhous.
A jaké to je, když profi-fotografa fotí někdo jiný? „Asi jako každému mi to je nepříjemné. Techniku ani nějaký postup nesleduji. Plně respektuji, že odpovědnost leží na tom druhém.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
