Queen viděli náš koncert na střeše divadla. Tak začala spolupráce, říká Ševčík

Co nejdůležitějšího musíte ještě do galakoncertů, které budou 12. prosince v hradeckém Aldisu a 17. prosince v pardubickém Domě hudby stihnout?

„Velmi mnoho. Já si vždycky na sebe upletu bič, a letos tím bičem nejsou ty galakoncerty kam si zveme hosty od kterých swing primárně nikdo nečeká, a pro ně zaranžujeme jejich oblíbené písně. Letos je to Ivan Mládek a myslím, že posluchači se mají na co těšit, protože to, co jsme s Ivanem vymysleli, asi ještě nikdy neslyšeli. Kromě toho se nám podařila velká věc, a to je nové CD se skupinou Quuen Man from Manhattan 2018.“

Zdá se mi, že ve vašem životě i rádio hraje velkou roli. V roce 1993 jste nastoupil do rádia Panag a pak od roku 1995 do roku 2002 jste působil jako moderátor a šéf programu rádia Life.  Vaše rozhlasová vzpomínka zní?

„Úžasný časy. Akorát jsme to nevěděli v tu dobu. Myslím, že to byly úplně nejlepší časy mediálně, a ta média se vyvíjí, a nebo já stárnu, takovým zvláštním směrem, kdy kreativita se spíš trestá, než že by ji někdo vítal. A to, co my jsme dělali v tom rádiu, to by dneska možné nebylo. Ale to je asi kolorit doby a tím směrem se to posunuje. Vzpomínám na to s láskou, protože jsem měl možnost za ty roky v rádiu Life zažít věci, které mi jako vzpomínky nikdo nevezme.“

Jazz byl v té době v centru vašeho zájmu?

„Blížil se tam. Asi do některých věcí musí člověk dorůst.“

Objevil se projekt Nebe plné hvězd, to bylo swingové turné k 60. výročí konce 2. světové války a tam jste se dal dohromady s Leonou Machálkovou?

„Když jsem skončil v rádiu, tak jsem dostal nabídku stát se člověkem, který se stará o mediální obraz některých českých umělců a asi jsem v tom byl dobrý, protože během následujících asi 10 let jsem spolupracoval téměř se všemi, kdo tu něco znamenají. S Leonou jsme se v tu dobu znali, je to moje kamarádka a vídáme se často i soukromě. Je to jeden z mála lidí, se kterým navštěvuji koncerty, takže jsme byli na spoustě koncertů a vždy je dobré slyšet názor profesionála. To turné byla úžasná spektakulární záležitost.“

Velká kapitola vašeho života je kapela Queen. Poslouchal jste je jako kluk?

„Ne, protože jsem ročník 1973 a ono to tu moc nebylo ta muzika. Pamatuju si, že ve druháku na konzervatoři jsem je slyšel poprvé. Spolužák, dnes slavný kytarista Láďa Novotný přinesl kazetu s albem A Kind of Magic a to se mi líbilo. Jako student jsem si přivydělával tím, že jsem hrál v jedné restauraci na klavír a pamatuju si ten večer, kdy zemřel Freddie Mercury, že jsem přišel z té restaurace a v rádiu to hlásili. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že o 25 let později budu spolupracovat se skupinou Queen a budu se s nimi znát osobně a jejich producent bude produkovat i naše CD, tak bych si asi poklepal na čelo.“

Alena Zárybnická natáčí Zálety s Jiřím Ševčíkem|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

V roce 2008 vyhlašuje skupina Queen celosvětovou pěveckou soutěž Q talent a v tom období přišla nabídka na spolupráci?

„Ještě ne, to bylo tak, že první koncert Pirate Swing Bandu byl na střeše Východočeského divadla v Pardubicích. Dole jsem si říkal, že se srotí dav, budou si říkat, co to tam vyvádíme. Z toho vzniklo video a to viděl na internetu právě Peter Freestone a zavolal mi a řekl, že Queen budou slavit 40 let, budou dělat velkou VIP party v Montreux a chtěli by tam zajímavou kapelu. Ne revival, ale někoho, kdo jejich písně pojme úplně jinak. Peter a Queen řekli, ať uděláme dvě tři písně jako demo, pak přiletěl zástupce Queen na náš koncert si to poslechnout a on řekl OK, nám se to líbí. Připravte dalších 16 skladeb a uvidíme se v Montreux. Byla to velká práce a risk. Riskujete, že naštvete tvrdé fanoušky Queen a i ty swingaře a i Felix Slováček a další mi říkali, že to je risk a že si dovolujeme moc. Já sám jsem si to uvědomoval. Výsledek byl ten, že tam pojedem a buď nás přijmou, nebo ne.“

Nakonec to dobře dopadlo.

„Felix jel s námi a jeho reakce byla super, ale hlavně reakce těch lidí, tam bylo pozvaných tisíc pozvaných VIPek a když vám někdo týden předtím jen tak mimochodem řekne, že je pozvaný David Bowie nebo Phil Collins, tak si říkáte, to nemůžu, nemám právo být na pódiu a jim zpívat. Nicméně povedlo se. Následně po koncertě přišel zástupce kanceláře skupiny Queen a říkal, že se jim to líbilo a pokud bychom to chtěli udělat jako studiové album, tak oni to podpoří. To jsem se málem posadil na zadek.“

A stalo se to?

„Ano, byli jsme druzí v historii. První byla královská filharmonie Londýn se symfonickými aranžemi. My s našimi swingovými jsme byli druzí.“

Karel Gott o kapele Pirate Swing Band řekl: Překvapeného hrát umím, ale v případě Pirate Swing Bandu jsem skutečně zíral. Tím vás bezpochyby potěšil.

„My jsme měli tu čest, že Karel Gott byl kmotrem prvního alba spolu s Peterem Freestonem a Felixem Slováčkem. Karel Gott je neuvěřitelný člověk, přijel skvěle připraven, znal historii kapely snad lépe než já sám. A navíc byl příjemný a vtipný společník a ten večer byl nezapomenutelný.“

Na závěr nemůže chybět tradiční štafeta otázek. Minule tu se mnou byl doktor Radek Kebrle. Tady je jeho otázka pro vás. „Když máte Queen tolik rád, potkal jste někdy Freddieho?“

„Někdy mám pocit, že jsem mu byl blízko, troufám si to tvrdit. Ale jsem příliš mlád na to, abych ho potkal osobně. Poštěstilo se mi potkat se s legendami jako je Elton John, Mick Jagger, Steven Tyler, bohužel s Freddiem Mercury jsem to štěstí neměl.“