Rocky pracuje tiše a vydá za několik desítek lidí

7. srpen 2017

Vedoucí záchranné brigády kynologů Pardubického kraje Robert Novák se výcviku záchranářských psů věnuje 15 let a dostal se k němu náhodou, když si pořídil psa velkého plemene. Tehdy pro něj hledal vyžití a narazil na záchranářský výcvik. Do studia přivedl i svého psa Rockyho.

Podle Roberta Nováka se každý pes se může stát záchranářem: „Pes a jeho povaha je základ a pak záleží na šikovnosti a schopnostech psovoda, jak ho dokáže vycvičit.“ Záchranný výcvik má pět specializací – plochy, sutiny, záchranné stopování, vyhledávání v lavině a vyhledávání osoby na vodě.

Rocky je „plochař“. To znamená, že je cvičený především na vyhledávání ztracených osob: „Zpravidla prohledáváme les a hustě zarostlé terény a jedná se o pátrací akce.“ Ve skvělé kondici tak musí být nejenom samotný pes, ale také jeho pán. Dost často se hledá v horském terénu, na prudkých svazích a na velké vzdálenosti.

Výcvik už od štěněte

Samotný výcvik začíná už u štěněte označováním osoby za pamlsek. Pak se podmínky ztěžují, popisuje Robert Novák: „Figurant odbíhá na delší vzdálenost do místa, kde pes není schopen osobu vizuálně lokalizovat. A v této základní fázi se psi a psovodi vyprofilují, jestli budou vhodní do ploch, nebo do sutin. Pak výcvik nabírá specializaci.“

Vycvičení psa trvá zpravidla 4 roky. U „sutinářů“ je to minimálně 5 let. V té době se systematicky dlouhodobě trénuje, pes i psovod navštěvují různé kurzy, cvičení a školení. Ministerstvo vnitra pak uděluje atest, což je zkouška, kterou absolvují dobrovolníci i profesionálové z řad policie a hasičů. Každý, kdo zkoušku složí, je veden na seznamu držitelů akreditace a operační střediska hasičů si pak podle seznamu vyžádají psovoda, který je nejblíže k místu zásahu. Seznam není moc dlouhý: „Nevím aktuální číslo, ale zpravidla to je kolem 12 až 15 psovodů na celou republiku,“ říká Robert Novák.

Rocky pracuje tiše

Na rozdíl od většiny záchranářských psů, Rocky nalezenou osobu nevyštěkává, ale dává o tom vědět tzv. nálezkou. Na obojku má připnutou válcovou baterku. Ve chvíli, kdy někoho vyhledá, tak si ji sundá z krku a aportuje ji psovodovi. „Je to metoda, která se dělá ve světě. Jedna z největších výhod je, že pohřešovanou osobu, která může být po několika dnech bloudění zmatená a vysílená, štěkáním nevystraší. V podstatě se tam ten pes jen mihne, vrátí se ke mně a dovede mě tam,“ popisuje Robert Novák.

Jeden záchranářský pes při práci nahradí desítky lidí, kteří by jinak museli pátrat například v rojnici: „Záleží ale na řadě okolností, terénních a klimatických podmínkách. Při dobrých podmínkách v lese cítí hledanou osobu i na 200 metrů. Na volném prostranství jsme byli při testu úspěšní i na půl kilometru, ale to je opravdu ideální stav. Na druhou stranu, pokud dobré podmínky nejsou a pes je třeba za větrem, tak projde i pět metrů od hledané osoby aniž by o ní věděl. Tam je potřeba, aby psovod znal místní podmínky a zvolil správnou taktiku pátrání,“ říká Robert Novák.

Robert Novák a jeho pes Rocky
autor: HRU
Spustit audio