Rozhlas nebere jako práci. Je to pro něj koníček

Alena Zárybnická a Patrik Rozehnal
Alena Zárybnická a Patrik Rozehnal
0:00
/
0:00

Patrik Rozehnal bydlí sice v Praze, svůj volný čas ale tráví ve východních Čechách, v Krakonošově údolí.

Do Krkonoš jezdí Patrik Rozehnal od dětství. Jeden čas využíval s přáteli takzvané chalupy k pronájmu. Jednou se ale v Krkonoších doslova zakoukal do jedné z chalup. S rodinou si jednohlasně řekli, že ji koupí. Je v původním stylu a jako jedna z mála má zachovaný arkýř v čele. Unikátní je také tím, že tam je takzvaný seníkový vikýř. Jinde v Evropě takový unikát není. V Česku je chalup s tímto vikýřem chalup jen 15.  

Chalupa Patrika Rozehnala

Vystudoval České vysoké učení technické a Vysokou školu ekonomickou. Média ho naprosto pohltila. Pracoval v soukromých rádiích, na soukromých televizích a v posledních letech zakotvil v Českém rozhlase.

Vystudoval jsi architekturu, stavařinu a taky Vysokou školu ekonomickou. Co tě táhlo do médií?

„Možná snaha přivydělat si během vysoké školy a možná tě překvapím, protože ty jsi taky musela studovat matematiku a fyziku a máme ještě jednu věc společnou – já jsem taky moderoval počasí.“

To je pravda, já si na to vzpomínám a možná jsme se kdysi potkali při prvním konkurzu. Jak je to dlouho?

„Letos přesně dvacet let, co jsem skončil s předpovídáním počasí. Ono to bylo asi na rok, kdy jsem vyhrál konkurz na soukromé televizní stanici. Samotného mě překvapilo, že na prvním konkurzu nás bylo asi tisíc a pak se deset lidí dostalo do užšího výběru. Tam přišel kontakt s vystudovanými meteorology, ti do nás nalili ty informace, z toho vzešli tři lidi a nakonec jsem se na obrazovce objevil já.“

Robert Jašków: Přibrat kvůli roli Masaryka 10 kilo nebyl žádný problém

Robert Jašków (Jan Masaryk)

Narodil se v Peci pod Sněžkou a Krkonoše miluje. Herec, který hraje lumpy, sebevědomé mafiány, drsné kriminálníky a někdy i lehce arogantní lékaře. Jeho domovskou scénou je Švandovo divadlo.

„Já si tím přivydělával o víkendech nebo po večerech. A vstup do médií byl prozaický, protože jsem poslouchal jednu stanici, kde vyzývali k tomu, jestli někdo nemá jednu konkrétní písničku. A já ji měl a odměnou byla návštěva v rádiu. Já tam přišel, to bylo večerní vysílání, posadili mě před mikrofon a mě to nadchlo. Krátce na to dělala jedna stanice konkurz, já se přihlásil, dostal jsem se tam a je to už 25 let, co dělám v médiích.“

Vzpomeneš si, kdy jsi poprvé do Českého rozhlasu přišel a jakou konkrétní práci jsi dostal?

„Vzpomínám si i na ten okamžik, kdy mi z Českého rozhlasu volali. Kdysi jsem moderoval soukromou akci a do toho jsem měl telefon. Volal mi šéf regionální stanice v Praze, že na mě dostal kontakt a říkal, že by pro mě měl práci. Měl jsem za sebou několik let soukromých médiích a byla to práce, kdy jsem moderoval metropolitní magazín pro Prahu. A když to první vysílání skončilo, tak jsem si oddychnul a zavolal šéf a říká: Moc se mi to líbilo, mám tu dvanáct poznámek.“

Četla jsem, že ses byl podívat, jak vypadají jedny z nejstarších vánočních trhů v Evropě, že jsi byl ve Štrasburku a chystáš se ještě do Basileje. Jak si vybíráš ta místa na trávení adventních víkendů?

„Chci vidět něco nového, navodit si vánoční atmosféru. Pro nás rozhlasáky je vyvrcholení rozhlasové sezóny na konci roku. Připravuji silvestrovské pořady, poslední tři hodiny roku ve vysílání a další speciály. Je to takový odpočinek. Jezdili jsme do Vídně, Bratislavy, Mnichova, Drážďan a tak se to postupně rozrůstalo o další místa a delší vzdálenosti. A využili jsme toho, že mým blízkým přítelem je jeden z porotců soutěže v Pochoutkovém roce, náš michelinský kuchař Pavel Pospíšil. A ten bydlí nedaleko francouzských hranic v Německu a není to daleko do Štrasburku ani do Basileje. Takže srovnání obou měst už mám a bylo to moc pěkné.“

Finále Pochoutkového roku 2017

Nejlepším rodinným receptem roku 2017 je cibulový králík Lenky Glogarové. Před týdnem ocenila porota tenhle devadesát let starý recept. Jak moc se paní Glogarová radovala, když zjistila, že to je právě ona?

„Bylo to dojemné, ona byla dojatá, nečekala to a pak prohlásila, že ten rok měla velmi těžký a je to pro ni odměna. A my ji nechtěli na tom pódiu trápit, takže jsme jí tam ani nepředali všechny ceny, už jsem jí jen říkal, co vyhrála, když šla zpátky do hlediště a moc jí to přeju.“

Ty jsi také expertem na rozhlasový humor. Humoriáda a Hvězdné návraty, to jsou pořady, které taky připravuješ. Jak dlouho?

„Ten systém Hvězdných návratů, který byl jako první z těchto dvou pořadů, byl pouhou výplní na čtyři měsíce do vysílání, kdy skončil Tobogán a přemýšlelo se co dál. A tohle byla výplň od září do prosince, než se od ledna s něčím začne. Mě napadlo udělat ten koncept tak, že se věnuje vždy jednomu člověku. To se tak chytlo, že vedení i posluchači byli spokojení a že bychom to protáhli a vysílá se od roku 2004 a rozrostl se do celoplošného vysílání.“

Na co se nejvíc těšíš v roce 2018?

„V tuhle chvíli, když skončil Pochoutkový rok, tak na to, až zase budeme jezdit. Mně to chybí. Jsme sehraná parta a na to se těším. A na vysílání, kontakt s posluchači a speciální akce. Mě baví, že rozhlasová práce není stejná, nové příležitosti, pořady, speciály, to je krásné. Já rozhlas neberu jako práci, to je koníček. Doufám, že alespoň na dálku těm tisícům posluchačů budeme dělat radost.“

Patrik Rozehnal, Jitka Zelenková, Naďa Konvalinková a Jan Horký