Sadař ze Svinčan chrání jablka protikroupovým dělem

„Bylo to katastrofální krupobití, měli jsme snad 90% škody na ovoci, to jsou milionové škody v sadech. To byla taková poslední kapka a já se rozhodl, že musím něco dělat,“ říká sadař Jaroslav Nevole.

Dělo rozbije kroupy na sníh

Pořídil si proto protikroupové rázové dělo, kterým kroupy rozbíjí. „Jsou dvě možnosti. Protikroupové sítě, které jsou ještě dražší, nebo tohle zařízení. Letos jsme ho použili sedmkrát a kroupy nás nepostihly. A můj zaměstnanec, který tady jezdil, když byla bouřka, říkal, že padal takový sníh. Ty kroupy se rozpustí na déšť nebo na sníh,“ říká sadař a potvrzuje tak, že investice nebyla zbytečná.

„Uvnitř je baterie dvanácti acetylenových lahví, samotné zařízení vypadá celkem jednoduše, je tam spalovací komora a komín, který tu rázovou vlnu rozvádí do atmosféry. Třemi injektory se připouští acetylen a dmychadlem se vhání vzduch a zapálí se to elektrickou jiskrou,“ popisuje fungování rázového děla sadař.

Obavy o znečištění životního prostředí nemá. „Acetylen je uhlovodík, který v sobě má jen uhlík a vodík, takže vznikne jen kysličník uhličitý a voda.“

Ne všichni místní mají pro použití protikroupového děla pochopení. Vadí jim hluk, který zařízení vydává. To sadař potvrzuje: „Je to pravda, protože ta hlučnost je vysoká, přímo u toho děla může být až 130 decibelů, ale postupně se to ředí vzdáleností a po těch pěti stech metrech u vesnice to může být tak 70 decibelů, což je vlastně hluk těžké nákladní dopravy.“

Čtěte také

Jiným obyvatelům vesnice hluk z děla nevadí a sadaře chápou. „Mně to nevadí, než aby přišel o úrodu, já ho chápu,“ říká obyvatelka Svinčan. „Zaregistrovala jsem nějaké stížnosti, ale myslím, že si lidé zvykli,“ doplňuje obyvatelka Svinčan.Protikroupové dělo by mělo ochránit úrodu do vzdálenosti zhruba půl kilometru.

Ovládání acetylenového děla|foto: Drahomíra Bačkorová