Selské rody v Pardubickém kraji
Selský rod Kopistů z Úhřetic
Kopistovi z Úhřetic obdělávají půdu kolem řeky Chrudimky a Novohradky už bezmála 400 let. Čtrnáctá generace rodu Kopistů hospodaří na vlastní i pronajaté půdě.
Málokomu se podaří najít doklady o svých předcích z první poloviny 17. století. Kopistům z Úhřetic se ale poštěstilo. Když se v jejich cihelně pálily archiválie zaniklého Rosického panství, jeden z dělníků vytáhl z hromady listin gruntovní knihu. A v ní se psalo, že v roce 1629 Jiří Kopista koupil č.p. 25 v Úhřeticích od svého tchána Jakuba Michala.
Jeho syn Matěj už hospodařil na více než 11 hektarech půdy, která ovšem patřila rosické vrchnosti. Josef Kopista (6. v pořadí) ztloukl panského písaře a proto mu za trest vrchnost odebrala statek. Ten si to ale nenechal líbit, našel si právníka v Praze, a po 14 návštěvách si vysoudil statek zpátky. Jan Kopista (7. v pořadí) se dal na vojnu a zúčastnil se Velké francouzské války, po návratu tlumočil francouzským důstojníkům v Chrudimi, kteří se ve městě usídlili během tažení na Vídeň. Jan v roce 1799 při orbě na „Ostrožně“ našel v zemi mnoho zvláštních nádob, byly to tzv. popelnice, ve kterých lidé kultury popelnicových polí uchovávali popel zesnulých. Šlo o první nezdokumentovaný archeologický nález v této lokalitě.
K dalším nálezům došlo po roce 1894, kdy Jan Kopista postavil v Úhřeticích cihelnu. Při těžbě hlíny byly odhaleny další historické skvosty (z doby 3 tisíce až 400 let p. n. l.), na základě toho provedl v roce 1921 pražský archeolog Píč rozsáhlý průzkum a nálezy byly přesunuty do depozitářů muzeí v Praze, Chrudimi a Pardubicích.
Písmák Vincenc Kopista z 9. generace
Jeden z Kopistů se nevěnoval zemědělství, ale právu. Vincenc Kopista byl zemským advokátem v Praze a byl zakládajícím členem Společnosti národopisného muzea. Věnoval se historii a sepsal Místopis spojených obcí Úhřetic a Vejvanovic (1910), kde byla podrobně zpracovaná historie vsi i rodu Kopistů.
Znárodňovací dekrety
Po válce hospodařili Kopistovi jen chvíli. Vzhledem k jejich majetku jim byla zabavena cihelna, statky i pole. Čtyřicet let pak vše chátralo v kolektivním hospodářství. Cihelna přestala vyrábět už v roce 1978, a když pak bratři Kopistovi na počátku devadesátých let žádali o vrácení majetku, z cihelny zbyla jen ruina. Z úcty ke svým předkům, k jejich tvrdé práci a vztahu ke kraji, se bratři Kopistovi rozhodli, že budou v hospodaření pokračovat dál. A na podzim 1993 zaseli první ozimy.
Související
-
Zapomenutá historie Choceňského Polska
Během první světové války našlo 22 tisíc válečných uprchlíků přechodný domov v samé blízkosti Chocně. Během podzimu roku 1914 zde vyrostla baráková kolonie.
-
Příběhy z týlu a fronty druhé světové války
Veteráni i pamětníci z východních Čech vzpomínají na události druhé světové války, která začala 1. září před 80 lety.
-
Druhá republika ve východních Čechách
Druhá republika trvala jen 167 dní. Byla o třetinu menší než její předchůdkyně, přišla ale o mnohem víc než o území.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
