Školní duch a nadhled. Studenti z Poličky čerpali za velkou louží nové poznatky

„Naše paní učitelka se o tom dozvěděla od jedné známé, která se z Poličky přestěhovala do Ameriky, kde učí na střední škole zapojené do tohoto projektu. Na naší škole bylo vyhlášené výběrové řízení. Přihlásilo se asi 50 lidí. Psali jsme motivační dopisy, dělali jsme různá poslechová cvičení a rozhovory. Nakonec jsme právě my reprezentovali celé Česko,“ říká Ondřej Češka.

Co použít u nás?

Čtyřčlenná česká skupina na mezinárodním setkání mladých lídrů ve Virginii vypracovávala Akční plán. „V zadání bylo najít něco, co se nám na Americe líbí a co by se dalo implementovat do českých podmínek. Původně jsme si mysleli, že ekologie je u nás trochu horší, ale tam jsme dostali oběd na plastových talířích s plastovými příbory. Všechno se pak i se zbytky jídla vyhazovalo do jednoho obrovského koše,“ podivuje se Štěpán Pejchar.

Gymnazisté s mokrými řidičáky ukážou světu české dálnice

• Upravit

Je o ně zájem, ale rostou pomalu. Aktuální stav dálnic zmapovali dva maturanti z Holic. Jejich statistický plakát postoupil až do letního mezinárodního finále.

Inspirativní naopak byl School spirit, neboli školní duch. „Připadá nám, že v Česku jdou studenti do školy, kde si odsedí několik hodin, a pak teprve začíná sranda. Nejdřív jsme si mysleli, že tam nosí stejnokroje, ale pak jsme zjistili, že dobrovolně oblékají mikiny s maskotem své školy a jsou hrdí, že zrovna tam chodí. Chtěli bychom hrdost na školu posílit.“

Na přetřes různá témata

Ve výpravě ještě byly dívky Milena Chadimová, Kateřina Kvasničková. A další země? „Byli tam zástupci známých zemí jako Německo, Polsko, Francie, ale i Singapuru, Austrálie, Libanonu anebo JAR. Program byl zaměřený na čtyři hlavní témata – životní prostředí, lidská práva, politická práva a vyrovnání se s minulostí a národní identitou. Dorozumívali jsme se anglicky,“ říkají studenti.

Studenti z Gymnázia Polička na středoškolské konferenci v USA|foto: Magdalena Jakubcová

Jedním z úkolů bylo třeba vybrat z dvanácti lidských práv tři, která účastníkům připadala nejdůležitější a tři, která by naopak zrušili. „Asijské země často chtěly zrušit právo na svobodu projevu, protože u nich stejně není, a přitom všichni mají jídlo, kde bydlet a mají se prý dobře. Evropským zemím to připadalo poměrně nemyslitelné. Mohli jsme se podívat na svět z jiné perspektivy a zjistit, že všechno není takové, jak to vypadá z našeho pohledu.“