Skřivan si na Hromnice vrzne jen těžko. Známé pořekadlo vzniklo zřejmě omylem
Rčení o zpěvu skřivana na Hromnice je celá řada: V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá. Na Hromnice - skřivánek přes hranice. A asi nejznámější je pořekadlo Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout.
Opravdu se skřivani ozývají v přírodě už 2. února, tedy na Hromnice? Zeptali jsme se svitavského ornitologa Milana Janouška.
„Je to lidová tvořivost, která se ke skřivanům až tak nevztahuje. Skřivani jsou na začátku února ještě na cestě k nám. Je ale pravda, že v poslední době někteří zůstávají u nás a přizpůsobují se podmínkám, které umožňují mírnější zimy,“ konstatuje ornitolog.
Záměna skřivana za chocholouše
Proč ale tohle známé rčení vzniklo? „Dříve se poblíž hospodářských objektů často vyskytovali chocholouši obecní. A ti mají velmi podobný hlasový projev,“ vysvětluje Milan Janoušek. Dnes už se s chocholoušem bohužel téměř nesetkáme.
Tento malý pěvec z čeledi skřivanovitých je velmi vzácný. Podle Janouška ho paradoxně můžeme vidět poblíž benzinových pump. Vyhovují mu krátké trávníky. Setkat se s ním na poli je téměř nemožné, podobně jako s dalšími polními a lučními ptáky.
Úbytek polních ptáků
„V posledních letech velmi ubývá skřivanů, čejk chocholatých, koroptví polních. Je to proto, že ptáci v zemědělské krajině nenacházejí dostatek míst a úkrytů, kde by mohli hnízdit. A souvisí to i s chemizací prostředí. V posledních desítkách let dochází k alarmujícímu úbytku hmyzu. A ornitologové na celém světě sledují s obavami obrovský úbytek ptáků, a to nejen hmyzožravých, ale i zrnožravých v době hnízdění,“ podotýká ornitolog Milan Janoušek.
Polní a luční ptáci ubývají, ale některým druhům se u nás daří velmi dobře. Kterým? Poslechněte si více v záznamu pořadu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
