Sobotní Noční linka: O vděčnosti a pokoře

22. říjen 2022

Noční linka

Jarka Barboříková, moderátorka, Český rozhlas Zlín

Noční linku moderuje ze zlínského studia Jarka Barboříková|foto:Petra Kopásková, Český rozhlas, Český rozhlas

Trénujte vděčnost a budete v životě spokojenější. Jak to? Je vědecky dokázáno, že lidé, kteří vyjadřují vděčnost, bývají také šťastnější, protože když někomu poděkujeme, uvolní se nám v mozku dopamin, který navozuje pocity pohody a relaxace.

Jste také vy dostatečně vděční za to, co v životě máte? Nezapomínáte za to děkovat? Za co přesně děkujete a komu? Lidem v okolí, sami sobě nebo snad Bohu? Kdy a za co jste naposledy poděkovali? Za co jste vděčni, že vás v životě potkalo?

Jestli to není vděčnost a pokora, jaká je podle vás důležitá vlastnost člověka? Jaký by měl být, aby se mu žilo dobře? Jaké vlastnosti, schopnosti nebo dovednosti na lidech nejvíce oceňujete a obdivujete vy? A jaké vlastnosti naopak nemáte rádi? Co je podle vás nejhorší vlastnost člověka? Jaké ctnosti jste svým dětem vtloukali do hlavy, když vyrůstaly?

Vaše příspěvky nám můžete psát na rozhlas.cz/linka, kde si můžete také přečíst vzkazy ostatních. K dispozici je email linka@rozhlas.cz a také telefon 731 800 900.

V době vysílání můžete volat do studia Českého rozhlasu Zlín, ve kterém se na vás těší Jarka Barboříková.

Daniela z Prahy| Už Tomáš Akvinský říká, že Být vděčný znamená přiznat, že jsme obdrželi dobrodiní, a pokud možno se odvděčit skutkem. Zdálo se mi to celý dospělý život samozřejmé. Ale jednu věc jsem se musela jako mladá matka cíleně učit. Nekonat dobro pro to, aby mně byl obdarovaný vděčný. Zpětně vím, že jsem sama brala péči svých rodičů jako samozřejmost, ale od svého dítěte jsem čekala, že bude vděčné. V tu chvíli obdarování. Slovo děkuji se mi tenkrát zdálo málo. Čekala jsem, že děcko bude okázale vděčné! Ale nedospělý jedinec to nedokáže. Vrací mi to po padesáti letech svoji každodenní neskonalou péčí, za níž jsem mu opravdu vděčná. Ale chovám se také jako puberťačka. I já mu dnes také jen poděkuji. A tu velkou vděčnost nesu v srdci. Snad to ví stejně jako jsem to tušila já zamlada Daniela sv. Tomáš Akvinský

Helena|Dobrý večer,já plně souhlasím s paní Alenou,lépe to snad ani nenapíši.Pokora a poděkování je mi vlastní.I mým dětem,ale nejsem si jistá, zda to tak mají všichni, zejména ti mladí.Neodsuzuji mladé, také to v dnešní době nemají lehké a záleží hlavně na tom,k čemu je rodiče vedou-stálá posluchačka Helena

Alena|Dobrý večer. Já jsem z generace, kdy jsme si vážili všeho kolem nás, byli jsme vděční, neměli jsme moc peněz a tak jsme vlastně byli i pokorní. Život jsme neměli jednoduchý, ale já si nestěžuji, měli jsme se vlastně dobře. Bohužel, co mne trápí, že v mladší generaci už není moc pokory, neříkám, že ve všech, ale setkáváme se s tím my starší téměř denně. A tak si občas zajdu do kostela, tam je klid a pokora, tam v tichu si popřemýšlím a řeknu si, že život stojí za to.

Petra z Pardubic|Dobrý večer, jsem vděčná za svůj život doktorům z FN Motol, Mudr. Janu Starému a Vladimír Komrskovi,kteří mi v 7 letech začali léčit z leukémie. A Mudr. J. Plastoví z Vojenské nemocnice v Praze,kdy mi operoval nádor na mozku. Petra z Pardubic

maruška|V mládí /jsem ročník 1949/ tato dvě slova byla samozřejmostí , já děkuji z celého srdce bílému plášti, že mohu dále životem jít /52 roků manželství/se svým Bohouškem, budu mu vděčná do konce mého života , jsem vděčná a pokorná osudu. V současné době tato dvě slova jsou slabostí a malostí, to je smutné.Děkuji za toto téma, napjatě budu poslouchat.maruškaD

autor: Jarka Barboříková