Sonjašnyk. Ukrajinky zpívají ve sboru a vydělávají tak i na pomoc napadené zemi

„V září 2022 jsme s kolegyní Evičkou Beňovou sbor založily. Snažily jsme se jim dát nějakou sociální aktivitu. Chtěly jsme je naučit lépe česky. Říkaly jsme si, že s hudbou a zpěvem to půjde do hlavy určitě lépe,“ vzpomíná Martina Sirová.

Servis jako málokde

Cizinky jsou za pomoc rády a kolikrát prý říkají, že se z Litomyšle ani nechtějí stěhovat. „Každou středu se s nimi scházíme v rodinném centru, uvaříme kafe, dáme si buchtu, popovídáme si, vyřešíme, co kdo potřebuje s bydlením, s lékaři, ohledně dokumentace, úřadů. Toho hojně využívají. Ve čtvrtek následují zkoušky sboru.“

Se Sonjašnykem spolupracuje i český hudebník Pavel Helan. „Potkali jsme se jednoho krásného dne po jeho koncertu ve Vysokém Mýtě. Společně jsme se navečeřeli a zjistili jsme, že jsme trochu vzdáleně příbuzní. Pavlovi jsem tehdy říkala, že chceme založit sbor a jestli by byl ochotný si s námi někdy kolem Vánoc dát společný koncert. Pak jsem zavolala a spolupráce byla na světě.“

„Jsem zvyklý, když přichází něco nového, říkat automaticky ano. Tady se mi to velice vyplatilo, protože toto je nejkrásnější soubor, který jsem kdy měl. Říkám si, kam to ty holky ještě dotáhnou a ony teď jdou zpívat do Národního divadla. Mně, písničkáři s kytarou, který bývá na pódiu sám, se takhle rozrostl ansámbl. Mám bezvadnou kapelu,“ usmívá se Helan.

Vtipálek zvážněl

V jeho písních bývá lyrické hledání, duchovní i erotické. „Mám rád polohu Leonarda Cohena. Ten se nebojí zpívat Hallelujah o vztahu muže a ženy. Občas něco mezi modlitbou a sexem. Tohle album se liší od mých ostatních písní, které jsou někdy satirické, žertovné. Ale doba je v tomto ohledu vážná. Neděláme si z ničeho legraci. My se modlíme za Ukrajinu. I tam mají modré nebe, ale co když každou chvíli přiletí z nebe sekyra. Proto zpívám Modré nebe, ať tě nebolí, když sekyry padají do polí.“

Právě song Modré nebe vychází na novém EP, krátkém albu s pěti písněmi, nazvaném Ještě chvíli. „Tam je taková emoční nálož, že bych tohle téma nevydržel déle než pět písní. Silná muzika, překlady ukrajinské poezie, jedna moje česká autorská píseň s ukrajinským refrénem. Měl jsem k ní návrh českého textu, chyběla mi nějaká ukrajinská část. V té chvíli jsem potkal Katyu Gapochku, což je čistokrevný uprchlík z Kyjeva. Holka, která vzala kytaru a pejska, sedla do nějakého autobusu a přijela do Prahy. Napadlo ji: Přijde den, kdy přemůžeš svůj bol. Neztrácej svou krásu, modré nebe. V té chvíli jsem věděl, že je to hotové.“

Sirová podotýká, že za silnými slovy stojí silné příběhy silných žen. „Ty řeší často několik prací, děti, chodí na zkoušky, ve svém volném čase zpívají, nahrávají věci, které jim mnohdy rvou duši. Vydělávají tím peníze na pomoc své zemi, na lékárničky a škrtidla. Díky tomu můžeme nakoupit a poslat drahý zdravotnický materiál. Posíláme ho jejich manželům, bratrům na jejich adresy. Je to velká radost a potěšení z toho, co se dá.“

Návrat domů

Soubor na 15. prosince chystá koncert v Litomyšli, v Novém kostele. „Vystoupí i Pavel Helan a krásný smyčcový kvartet. Po dvou letech se objevíme na místě startu. Za námi je 20 koncertů a vybrané skoro 2 miliony. Ukrajinské holky pomáhají i v Čechách. Chystáme se třeba na koncert pro lidi zasažené povodněmi. Symbióza a vzájemná pomoc je tady na všech stranách,“ myslí si Martina Sirová.