Sportovní hala se změnila na koncertní sál. Je z ní hlavní scéna Smetanovy Litomyšle

„Já jsem tu byl i loni, takže jsme se mohli z něčeho poučit. Začali jsme navrhovat nový prostor, který měl za úkol, aby vyhovoval pro různé použití, tedy jak operu, tak koncerty, zároveň aby vyhovoval technice a měl nějakou vizuální kvalitu,“ říká David Baziga.

Nebojovat s halou

Podle něj bylo zadání jasné, a to vytvořit koncertní sál: „Náš festival je open air festival na zámeckém nádvoří, tady jsme sice pod střechou, ale ta střecha je hodně prosklená. Hala pana architekta Buriana je krásná stavba, my jsme chtěli podpořit to, co je krásné, a to je řekněme od dvou třetin nahoru, krásný strop, trošku utlumit ty hokejové mantinely, střídačky, trestné lavice a podobně, jinak tu halu nezakrývat, vtáhnout ji do hry.“

Ze scény tak  zmizely veškeré textilní materiály, nad podiem jsou pak zavěšené akustické panely, které spojují zvuk a posouvají ho směrem k publiku. Po obvodu haly, kde ledovou plochu běžně lemují mantinely, teď stojí pět metrů vysoké stěny, které tvoří dojem divadelního prostoru a také soustředí zvuk směrem k posluchačům.

Festival Smetanova Litomyšl se přestěhoval do sportovní haly (2023)|foto:Josef Vostárek, ČTK

„Za mě je výsledek docela slušný, hrajeme téměř z 99 procent akusticky, máme připravenou nějakou záložní variantu do zvuku do posledních řad, ale to je opravdu jenom taková záloha pro případ nouze,“ říká Baziga.

A dodává, že úprava haly pro festival pro něj byla výzva a jiná práce, než na jakou je zvyklý: „Celé to vzniklo úplnou náhodou. Celá ta věc vznikla tak, že jsme se přistěhovali do Litomyšle a asi za 14 dní jsem šel na oběd do restaurace, kde jsem potkal pana Vojtěcha Stříteského, on mi položil otázku, co tady dělám, tak jsem říkal, že tady bydlím. On říkal, abych šel okamžitě na zámek a že jdeme pracovat.“

Diváci jsou dál od slunce

Kromě akustiky se scénograf David Baziga snažil vyřešit problém se vzduchotechnikou. Minulý rok totiž docházelo k tomu, že bylo v hale velké teplo a divákům se špatně dýchalo. Elevace hlediště se proto podstatně snížila.

„Jsme asi o metr a půl nižší. To znamená, klesáme od toho horkého vzduchu nahoře. Další pasivní pomoc je v tom, že světlíky ze západní strany jsme přibližně z poloviny zakryli zvenku textilií, aby sem nešel přímý sluneční svit, to pomáhá primárně světlu, ale i teplu. Taky se snažíme hodně vyvětrat před akcí, ale pokud nastanou 40stupňová vedra, tak toto asi stačit nebude,“ dodává Baziga.

S akustikou byl spokojený na zahajovacím koncertu klavírista Ivo Kahánek: „V tom sále to zní velmi dobře, takže tímto gratuluji a děkuji pořadatelům, kteří z toho opravdu udělali reprezentativní festivalovou halu.“

Příští rok už by se měl festival vrátit na renesanční zámek.