Tchyně a tchán

Fejeton, který jsem si pro vás připravila, není jenom o tchyních a tchánech, ale je i o blondýnkách a blonďácích, protože si myslím, že obě tyto skupiny mužů a žen, spojuje jedna věc!

A víte, kdy jsem si uvědomila, že tyto dvě skupiny, tchyně s tchány a blondýnky s blonďáky, spojuje jedna jediná věc? Loni v létě. Ano, loni v létě jsem si uvědomila, že blondýnky jsou na tom úplně stejně jako tchyně, alespoň co se vtipů týče. Slyšeli jste snad někdy vtip o blonďákovi? Vsadím se, že ne. Všichni známe jenom vtipy o blondýnkách! A můžete mi říct, proč se říkají vtipy jenom o tchyních a o tchánech nikdo nikdy žádný vtip nevypravuje?

Přiznám se, že mě to napadlo až v mých třiašedesáti letech, a to ještě díky vtipu, kterému jsme se před rokem v lázních všichni smáli.

Tady je:
„Dva kamarádi obědvají a jeden se nad talířem s bramborami a sekanou, pořád ošívá. Když už to nemůže vydržet, postěžuje si.
"Ta tvoje tchyně je fakt hnusná!"
Druhý chápavě přikývne.
"Já vím... tak sněz jenom brambory!"

Samozřejmě, že se tehdy hned rozproudila debata o tchyních. Nebyla jednoznačně proti nim. Naopak. Někteří si své tchyně pochvalovali. I já mám tchyni, kterou mám ráda a ona má ráda mě. I můj muž má rád svoji tchyni a ona na něho nedá dopustit. Nicméně, i když moje děti ze mě tchyni ještě neudělaly, přes jejich partnery si občas uvědomím zrádnost tchynina zákulisí.

Matka- tchyně, která si se svou dcerou rozumí, ví o svém zeťovi všechno. Vyslechne si totiž věci, na které si její dcera stěžuje jen tak, aby řeč nestála...

Když ale dcera od své matky, která je zároveň i tchyní, odejde, rychle zapomene na všechno, na co si, jen tak, aby řeč nestála, stěžovala - na rozdíl od své matky- tchyně. Jak ta by mohla zapomenout? Právě se dozvěděla něco, o čem je přesvědčená, že její milované dceři ublížilo. A kdo jí ublížil? Zeť.

A tak matka – tchyně, zeťovi při první příležitosti naznačí, že moc dobře ví o všech nepravostech, které dělá její holčičce a vůbec, ale vůbec se jí to nelíbí. Ze začátku mu to naznačuje jemně, nenápadně.

Když si ale její dceruška, aby řeč nestála, stěžuje na svého manžela opakovaně a dokonce pravidelně, stává se matka- tchyně, zeťovým největším nepřítelem a začne mu to dávat zákeřně a rafinovaně najevo.

Její zeť buď nereaguje, to v případě, že je mu tchyně šumafuk, nebo tápe, ale protože si není ničeho vědom, snaží se raději s tchyní příliš nekomunikovat a tím omezit třecí plochy na minimum.

A potom existuje ještě jedna varianta. Ta nejhorší.

Chudák zeť se své tchyně zeptá, co svými laskavými, skoro mateřskými útoky, myslí. Odpověď tchyně je rychlá a vyčerpávající a zvědavý nebožák se o sobě dozví víc, než kdy o sobě věděl, a nemůžeme se mu divit, že se druhý den rozchechtá nad báječným vtipem o tchyni, rozemleté do sekané a dobrá nálada mu vydrží až do večera...

Muži, buďte klidní! Stavím se na vaši stranu! Myslím si totiž, podle toho, co jsem v průběhu svého života vypozorovala, že muži to mají se svými tchyněmi opravdu těžší. A víte proč?

Odpověď je velmi jednoduchá. Je to proto, že dcery se svým matkám více svěřují, často z jediného důvodu – aby řeč nestála.

Muži, ti jsou většinou menší či větší Bajajové, čili, nemluvové. Mají úplně jiné starosti než jejich manželky, chápou věci úplně jinak a hlavně je jim úplně jedno, jestli řeč stojí. Ano, muži nikdy neudělají nic pro to, aby řeč nestála, když naproti nim sedí jejich matka, mám pravdu, pánové?

My, ženy, prostě víme, že vy, muži, se svým matkám svěřujete méně, než my. Někteří se dokonce svým matkám nesvěřujete vůbec, a jsou mezi vámi i tací, kteří své manželství lakují před svou matkou narůžovo.

Ale ať je to tak nebo tak, pravdou zůstává, že matky synů mají tím pádem o své snaše strašně málo informací, a i proto se k ní většinou chovají lépe, než se matky dcer chovají ke svým zeťům, protože, jak jsme si už řekli, matky dcer mají naopak o svém zeťovi informací až moc.

Z těchto skutečností logicky vyplývá, že snachy mají své neinformované tchyně poměrně v oblibě, často i proto, že jejich tchyně jsou potencionální chůvy jejich dětí, bezplatné chůvy, které někdy dokonce i žadoní o to, aby svá vnoučátka mohly hlídat a kupovat jim dárky, takže snachy ledacos nepříjemného od své tchyně překousnou, a protože žena je tvor nekrvelačný, dochází většinou k oboustrannému sbližování obou stran, snach i tchyní.

Tak. A teď mi řekněte, kdepak máme tchána? Kampak ses nám ztratil, chlapče? Pročpak jsou pouze vtipy o tchyních, a o tchánech jsem nikdy žádný neslyšela? Že by všichni tcháni byli dobří?

Je pravda, že ten můj byl. Měla jsem ho ráda. Bohužel už odešel. Chybí mi, protože můj táta odešel brzy a já jsem proto ráda a často využívala příležitosti, abych svému tchánovi říkala, otče. Nicméně, i přes tuto svoji kladnou zkušenost s mým tchánem, vím od jiných žen, že i tcháni dovedou být pěkní neřádi. Ale vtipy se o nich přesto nevykládají! Proč? Že by tcháni- neřádi byli výjimka?

Ne, ne, ne. Pánové tcháni, nejásejte, a vy, blonďáci, také ne! Nevyjdete z této úvahy vítězně! A víte proč? Odpověď na otázku, proč nejsou vtipy o blonďácích a proč nejsou vtipy o tchánech, je opět velice jednoduchá.

Vtipy totiž vymýšlí muži. A nejenom ty o tchyních a blondýnkách. Ženy totiž nemají na vymýšlení vtipů čas. A ženy, jak jsem už řekla, nejsou krvežíznivé, aby vymýšlely vtipy na své tchány- neřády, a nechaly je rozemlít do sekané! A ženy také nejsou tak pomstychtivé, aby vymýšlely vtipy na blonďáky, kteří se na ně vykašlali, protože tam je začátek všech vtipů o blondýnkách, protože od chvíle, kdy dá atraktivní blondýnka kopačky svému nápadníkovi, je už jenom krůček k dalšímu vtipu o blondýnkách...

Závěr této mé velikonoční úvahy je velmi jednoduchý.

I když se vypráví vtipy jenom o tchyních a o blondýnkách, pravda je taková, že tchán i tchyně jsou si ve všem rovni, stejně jako si jsou ve všem rovni blondýnky s blonďáky. Tak je to.