Vyhrála jsem nad Evičkou

Než vám povím, jak to dopadlo, musím se vám k něčemu přiznat. Se svým mobilním operátorem to mám jako se členem rodiny. Znám ho od jeho narození a mám ho ráda, i když vím, že mě občas naštve, ale také vím, že se s ním pokaždé domluvím.

Jako například, když mi zvedl účet o pár stovek, protože přidal silnější internet do mého mobilu a do mobilu mé tchyně, jejíž číslo jsem měla na svém účtu. Co k tomu říct? Já internet v mobilu nemám a tchyni v té době bylo 95 let a její telefon jsme spolu používaly pouze na to, abych jí několikrát za den volala z Kolína do Jablonce. Když jsem to operátorovi vysvětlila, dal vše do pořádku k mé naprosté spokojenosti.

Jak jsem už řekla, tenhle týden se mi stalo něco podobného. E-mailem mi přišlo oznámení, že od konce měsíce budu platit víc, protože si ve svém mobilu budu moct víc zaskotačit na pestrobarevných mobilních vlnách.

Ale v tom e-mailu nebylo nic o tom, kam se mám jako zákazník obrátit, když tyhle nové služby nechci!?

Ach jo, ten můj příbuzný zase zlobí, pomyslela jsem si smířeně, a věnovala jsem dlouhý čas tomu, abych zjistila, kde mám nahlásit, že tyto nové služby nepotřebuju, protože nemám ve svém mobilu internet!

Při svém pátraní jsem na každém kroku narazila na umělou inteligenci, které se říká, asistentka Evička. Bohužel, Evička nikdy nepochopila, co potřebuju a pokaždé jsme se spolu vrátily na začátek našeho rozhovoru a tím jsme vlastně byly obě v koncích!

Snažila jsem se dostat k telefonu člověka, ale jediné, co se mi podařilo, byla esemeska, ve které se mi operátor omluvil, že teď na mě nemá čas, ale že se mi ozve během příštích 24 hodin, což do této chvíle neudělal. Začala jsem být hodně otrávená a naštěstí mě napadlo zavolat Bedřichovi, kamarádovi, který mi vždycky se vším pomůže!

Když jsem mu naštvaně vysvětlila, jak se přes Evičku nemůžu dostat k člověku, rozesmál se.

„Iru, klídek! Na to mám fígl. Zavolej na to číslo, na které voláš. A až se tě Evička zase zeptá, co potřebuješ, řekni, že si chceš objednat nové služby. Tím jí tak vyrazíš dech, že už neřekne ani slovo a do deseti vteřin se ti ozve člověk.“

Nevěřila jsem mu, ale udělala jsem to. A… fungovalo to!!!

Člověk se mi ozval už za osm vteřin a za chvíli jsme spolu moji prekérní situaci vyřídili k mé naprosté spokojenosti!

Díky, Bedřichu! A ty, Evičko, promiň, že jsem tě takhle podfoukla!