Tuněchody, půvabná obec s podivným názvem

Tuněchody bývaly podle archeologických nálezů bohatě osídleny už v pravěku. Ve středověku tam pak stávaly dvě tvrze. Na půdorysu jedné z nich se zachoval dnes památkově chráněný dům, jeho současná podoba pochází zřejmě ze 17. století. Hned vedle něj také stojí nejstarší tamní památka, kostel sv. Jana Křitele, který postavili zakladatelé obce okolo roku 1350. Dodnes je dominantou vsi, která je vidět už z dálky, a to i přesto, že Tuněchody jsou se svými 237 m nad mořem nejníže položenou obcí na Chrudimsku.

Tůně nebo tudy nechoď?

Zajímavou stavbou je tam také funkcionalistická budova školy z roku 1931. Tu se snaží obec udržovat v souladu s původním záměrem architekta. Dnes v ní vyučují ve dvou třídách žáky prvního stupně, sídlí tam také mateřská škola a školní jídelna. Škola je to malá, rodinného typu, a daří se ji udržet, přestože žáků v Tuněchodech příliš nepřibývá. Obec se totiž nerozrůstá, protože nemá vlastní pozemky, na kterých by bylo možné stavět.  A tak si udržuje stálý počet okolo 620 obyvatel. Ti mohou využívat také třeba fotbalové a dětské hřiště i sokolovnu z roku 1950.

Přírodní rezervace Habrov jsou také louky s tůněmi|foto: Šárka Rusnáková

O čem se ale místní přou, je původ názvu Tuněchody. Patrioti tvrdí, že pochází určitě od slova tůně, že šlo o místo s množstvím vodních ploch. Nabízí se také spojení a zkrácení dvou slov „tudy“ a „nechoď“, tedy prostor, do které se nedoporučuje vstupovat. A k něčemu podobnému se přiklánějí i jazykovědci. Název překládají jako místo, kde se chodí nadarmo nebo, kam se nemá chodit, protože je to tam darebné. To už ale rozhodně dávno neplatí. Do Tuněchod se dnes každý rád vydá a oblíbené je i jejich okolí.

Splav na Chrudimce a pravěké sídliště

Tuněchody protéká řeka Chrudimka a podél ní příjemnou polní cestou vede cyklotrasa z Pardubic do Chrudimi. Po trase narazíte na několik pěkných míst, třeba splav. A jen o něco dále, v části, kde dříve bývala cihelna, je mezi stromy ukryté milé zákoutí a rybník. Na jeho dně má být potopený malý vlak, který původně do cihelny přepravoval vytěžený kaolin, a když tam náhle vytryskla spodní voda, nestihli ho zachránit. Příroda si pak poradila také s jámou, která tam zůstala po těžbě. Vytvořila se v ní tůňka a remízek, které obsadila zvířata a ptáci. A protože není snadno přístupná, daří se tam i ohroženějším druhům.

Na jih od Tuněchod a nedaleko místní části Kalousov se starým mlýnem, je pak také Přírodní rezervace Habrov. Vznikla už ve 40. letech minulého století jako půvabné místo s dubo-habrovým porostem. Dnes se ale její plocha rozšířila i do okolních luk s tůňkami a sady. Tam původní východočeské odrůdy vysázeli chrudimští ochránci přírody. Na své si v Habrově přijdou i milovníci historii. Nacházela se tam totiž dokonce dvě pravěká hradiště a místo se posléze zalíbilo také Keltům a později Slovanům. Dodnes se tam říká Na hradě.