V Žáravicích se každý druhý a třetí jmenují Panchártek
Žáravice jsou jednou z nejmenších samostatných obcí Pardubického kraje, mají pouhých 116 obyvatel. A podle četnosti příjmení Panchártek by se mohlo zdát, že pod tvrzištěm Hrady žije jedna rozvětvená rodina.
Žáravice jsou známé svým přírodním divadelním amfiteátrem, které zde místní ochotníci vybudovali před sedmdesáti lety. Historie žáravických ochotníků je ale mnohem starší. V roce 2025 budou slavit sto let od založení místního divadelního spolku.
Na červnové oslavy se obec pečlivě připravuje. Ve své kronice má nespočet fotografií, divadelních plakátů i programů, které plánuje během oslav veřejně vystavit. Už dnes má na obecním úřadě čestné místo na zdi zrestaurovaný plakát z představení Maryša.
První hra, kterou hrálo místní ochotnické divadlo v přírodním amfiteátru, byla Naši Furianti a v obci stále žijí dětští herci, kterým dnes je všem přes 70 let.
Panchártek s Panchártkovou
Nejčetnějším příjmením v obci je určitě Panchártek či Panchártková, aby se odlišili, má každý svoji přezdívku - Handlíř, Vohrada, Jelínek, Vostruha, Sedlák apod. V Žáravicích se tento jev vysvětluje starou legendou, která praví, že majitel tvrze měl poměr se služebnou, jež pocházela z Vlach (Itálie). Měli syna a současní Panchártkové ze Žáravic jsou všichni jeho potomky.
Přírodní rezervace Na Hradech
Přírodní rezervace nad Žáravicemi byla původně vyhlášena, aby ochránila rostlinu kotvici plovoucí, která rostla na rybníce Švihov. Bohužel po odbahnění rybníka v roce 1963 tato rostlina zmizela. Dnes se ochrana zaměřuje především na lesní porost nad rybníkem, tvořený buky, habry a duby.
Z tvrze Hrady zůstaly jen valy
Tvrz se vsí se připomíná na počátku patnáctého století. Legenda praví, že v tvrzi nad vesnicí žil loupeživý rytíř Jan Kozel ze Sušin. Ale poté, co ho zlikvidoval Vilém z Pernštejna, tvrz zanikla. Do dnešního dne se dochovala lichoběžníková akropole s vyvýšeninou po věži, která je obklopena příkopem a zčásti valem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
