Nejkrásnější údolí jmenuje se Vendolí
Vendolí je vesnice téměř šest kilometrů dlouhá a najdete ji v údolí mezi Svitavami a Poličkou, tedy v nejvýchodnější části Pardubického kraje. Do konce války byla německou vesnicí Stangendorf a o své německé obyvatele přišla při odsunu v prvních dvou poválečných letech. Noví obyvatelé přišli z různých koutů Československa. V čtvrté generaci je pro ně Vendolí domovem.
Vendolí leží jen čtyři kilometry od okresního města Svitavy, má školu, školku, poštu i hospodu, a navíc spoustu fungujících projektů, které občanům i návštěvníkům dělají život snazší a krásnější. Nic z toho by nebylo, kdyby se o rozvoj vesnice nestarali patrioti, a když se takoví lidé dostanou do vedení obce, nenechá na sebe úspěch dlouho čekat.
Stangendorf měl před válkou 1600 obyvatel, ale po vysídlení Němců zůstalo z původních starousedlíků jen pár rodin. Ani po osmdesáti letech se počet obyvatel nedostal na předválečný stav, i přes plnou občanskou vybavenost má Vendolí v současnosti kolem 1000 obyvatel. V brzké době se ovšem vzhledem k nové výstavbě očekává skokový nárůst.
Oranžová stuha Vesnice roku 2019
Vendolí leží v údolí Vendolského potoka v krajině plné lesů, turistických a cyklistických tras lemovaných alejemi. Obec vysazuje podél cest biokoridory, bojuje tak proti dlouholetému suchu. Za poslední roky jich vysázela kolem osmi kilometrů a to bez dotačních programů. Ve vsi dobře funguje spolupráce s místním zemědělským družstvem, Vendolí za ni získalo ocenění Pardubického kraje, konkrétně za zalesnění 50 ha nelesních půd.
S vysazováním alejí podél cest chce obec pokračovat i v budoucích letech. Mimo to buduje v přírodě umělá jezírka jako pítka pro ptactvo a vysazuje keře a stromy, které jsou vhodné pro hnízdění i potravu ptáků - jako jsou plané třešně, černý jeřáb a podobně.
Vendolí také opravilo pět kapliček a zvonic, do kterých vrátili hlas zvonů, jež jsou ozdobou a zároveň projevem kontinuity života vesnice v její více než sedmsetleté historii.
Německá kronika se vrátila
Před třemi lety objevil jeden z Vendoláků, že se v internetové aukci prodává německá kronika jejich vesnice. Cena ale byla příliš vysoká.
Místostarosta Jiří Pandula se ale pustil do vyjednávání a nakonec německy psanou kroniku koupili za cenu, kterou obecní rozpočet unesl. Kupovali tak trochu zajíce v pytli, ale když ji dostali do rukou, bylo jim rázem jasné, jaký poklad to pro jejich vesnici je. Kronika je psaná německy od roku 1924, pravděpodobně českým učitelem Josefem Rotterem. Změnou písma v roce 1938 lze usoudit, že po záboru Sudet došlo ke změně kronikáře. Poslední zápis v kronice je z ledna 1945. Je to výjimečná záležitost, některé okolní obce mají také německé kroniky, ale většinou jsou z nich zápisy z válečných let odstraněny. Obec nechala kroniku zdigitalizovat a přeložit a v tuto chvíli hledá nakladatele a potřebné finance na její dvojjazyčné vydání.
Nejstarší občanka Vendolí
V Pardubickém kraji žije v tuto chvíli poslední žena, která se účastnila domáciho odboje během druhé světové války. Jmenuje se Marta Gruberová a narodila se v Hlubokém nedaleko Veselí do evangelické rodiny Josefíně a Josefovi Štoudkovým. Rodina za války přechovávala partyzány, žili na půdě jejich roubené chalupy, kde měli i vysílačku. Její o dva roky starší sestra Věra byla nešťastnou náhodou jedním z partyzánů postřelena. Rodina nemohla dceru zavézt k městskému lékaři ani do nemocnice ve městě a tak ji ošetřoval lékař z řad partyzánů. Uzdravila se a po válce v březnu 1946 se celá rodina přestěhovala do vysidlovaných Sudet, do Vendolí.
Přišli do domu, ve kterém němečtí majitelé ještě byli, a tři dny vařili na jedněch kamnech. Ještě ve Veselí se patnáctiletá Marta učila švadlenou, ale po příchodu do Vendolí šla pracovat a po vzniku zemědělského družstva pracovala v rostlinné výrobě a později v teletníku a kravíně. Vdala se za Miroslava Grubnera a měli spolu dvě děti. V dvaapadesáti letech ovdověla. V současnosti žije ve Vendolí v kruhu svých dětí, vnoučat a šestnácti pravoučat. Dvacátého února tohoto roku oslaví 95 let.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
