Učitel píše romány. Ten poslední mu sežral pes

„První dvě knížky jsem vydával klasickou cestou jako autor. Hledal jsem si nakladatele. Vyzkoušel jsem si, jak dlouho to trvá. Řádově měsíce nabízíte rukopis. Navíc jsem měl pocit, že jsem v pozici, kdy mám být rád, že mi něco vyjde a moc nemohu do ničeho zasahovat. Chtěl jsem se posunout do pozice, kdy bych o knížce sám rozhodoval a navíc zkrátil čas. Naopak to ale bylo mnohem víc stresu. Asi touto cestou stejně půjdu dál, protože má své plusy. Jste zároveň autorem i investorem.“

Našel se v thrilleru

Nejvíc Zářeckému vyhovuje tento žánr, který někteří lidé nepovažují za nejhodnotnější. „Mně ale vyhovuje. Můžu v něm uplatnit akci, dramatický děj, četné zvraty, dialogy… Většinou to je tak, že člověka něco napadne. Z myšlenek se stane něco dalšího a z kousků skládanky postupně vykrystalizuje nějaký námět a vzniká příběh. Není to tak, že bych si sednul a začal psát knížku. Občas mám nápad, chybí mi nějaká zajímavá postava nebo pointa. Knížka pak může vznikat hodně dlouhou dobu.“

Dokud Zářecký nechodil do práce, trvalo napsání díla dva až tři měsíce. S úsměvem přiznává, že teď to je tak dva až tři roky. „Píšu na počítači. Cokoliv se nepovede, můžu hned smazat nebo přepsat. Na druhou stranu jsem se naučil hodně zálohovat. Stalo se mi, že jsem zatím poslední román měl jenom na dvou místech. Flash disk mně snědl můj hodný pes. Pak se ještě zasekl počítač a chvíli to vypadalo, že se román úplně smaže. Naštěstí se soubor povedlo zachránit. Rok něco píšu, a pak by to bylo v psím žaludku.“

Knížky jako koníček

Učitel. To je hlavní povolání Tomáše Zářeckého. „Školství mě živí. Baví mě práce s dětmi – vzdělávání, tvorba kolektivu. Mám teď úplně skvělou třídu. Hodně času ale člověk stráví papírováním a byrokracií. Knížky jsou zábava.“

Jeho žáci vědí, že je taky spisovatelem. „Možná mě sledují víc, než si myslím. V době facebooku mě překvapuje, co se dá o člověku zjistit. Občas se i na knížky ptají a chtějí si je přečíst. Ve škole ale nejsem od toho, abych si dělal reklamu pro svoje knížky.“

Jinak Zářecký učí v Pardubicích angličtinu a dějepis. „Snažím se děti vést k četbě, k práci s textem, aby uměly hledat informace, třídit je, zpracovávat. Aby to nebyl stále jenom nějaký výklad. Text představuje důležitý zdroj informací.“