Úkolem rodičů není problém vždy vyřešit, ale být dětem k dispozici, tvrdí sociální pracovnice

Jak si vlastně představit duševní zdraví? „Je to pohoda, vnitřní klid, také dovednost, že když se něco děje, tak na to dokážeme reagovat, nejsme z toho ve stresu, cítíme se vnitřně dobře,“ říká Nicola Skalická, která má bohaté zkušenosti s prací s dětmi a mladistvými z nízkoprahových zařízení jako například Prostor Pro a funguje také jako takzvaný „chatový konzultant“ na sociálních sítích.

Kde vznikají duševní potíže

Duševní nepohoda u dětí může vzniknout diskomfortem na několika polích. „První pole je rodina a bezpečí domova, to jak se dítě doma cítí. Jaká má vztah s rodiči, jaké je bydlení, jestli má naplněné potřeby. Potom je pole vrstevníků a škola, kde tráví také spoustu času. Tam jde o to, jak se cítí ve skupině, zda tam není samo, jaké je to s učiteli a prospěch. A potom je to třetí pole, jak se cítí samo k sobě, to velmi ovlivňují už předchozí zmiňovaná pole. Co si dítě samo o sobě myslí, jak vypadá. A z toho vznikají nejčastější potíže jako hádky s rodiči, s vrstevníky, nechuť k sobě samému,“ vysvětluje Nicola Skalická.

Čtěte také

Tolerantní výchova ničí dětem hodnoty. Jsou nezvladatelné, zlé a ničeho si neváží

V dnešní době jsou na děti kladeny takové požadavky, které nemohou, nebo neumí zvládnout, i ty jsou v mnoha případech spouštěčem duševní nepohody. Důležité je, odhadnout, na co dítě má, a podpořit ho ve snažení. A platí to nejenom u rodičů. „Bylo by dobré, aby se i učitelé někdy zamysleli nad tím, jak náročné to pro děti je, tolik věcí se naráz naučit. Přistupovat ve výuce víc směrem k dítěti, i když i pro učitele je to velmi náročné. A to stejné doma. Určitě děti připravovat pro budoucí život, ale netlačit na ně, že musí být nejlepší, že musí udělat tento výkon, že musí mít samé jedničky a neporovnávat s ostatními dětmi,“ říká Nicola Skalická.

Moje dítě nemá psychické problémy

Někteří rodiče si nedokážou připustit, že právě jejich dítě má psychické problémy, často nad problémy mávnou rukou s tím, že se to časem srovná, že ani oni sami nepotřebovali v dětství pomoc odborníka. „My dospělí sami máme někdy problém s tím si přiznat, že se něco děje nám, takže potom máme problém s tím přiznat si i to, že se něco děje našemu dítěti,“ potvrzuje Nicola Skalická s tím, že takové chování s sebou nese i následky: „Dítě se může uzavřít do sebe, potýkat se s emocemi. Často tam dochází k potlačování emocí a rozvoji duševních onemocnění.“

Prvním ukazatelem můžou být výrazné změny v chování, a to nejenom od aktivního směrem k pasivitě, ale i opačně. „Má kroužky, najednou na ně přestane chodit. Nebo když bylo pasivnější, stydlivé a najednou dochází k extroverzi, která je nepochopitelná. Tam pak může být nějaká závislost, nebo chycení se party. Ale samozřejmě to může být i posun toho dítěte. Tady jde spíš o to, kdyby ta změna byla rychlá a extrémní.“ Dalšími ukazateli může být prospěch, trávení nezvykle dlouhé doby o samotě v pokoji, nechutenství, to, jak o sobě mluví a podobně.

Sociální sítě nejsou realita

Sociální sítě mají samozřejmě ohromný vliv na psychiku dětí. „Na jednu stranu mohou být fajn pomocníkem. Na druhou stranu ukazují zkreslenou realitu, kterou to dítě i dospělí chtějí mít, chtějí toho dosáhnout a porovnávají se s tím. Často tam vidí nádherné lidi, štíhlé lidi, úspěšné lidi, cestují po světě a s nimi se dítě porovnává a nepřijde si dobré,“ říká Nicola Skalická.

Počet dětí, kteří potřebují psychiatrickou lékařskou pomoc, vzrostl během deseti let o polovinu|foto:Profimedia

Ze slovníku pro komunikaci s dětmi by měly zmizet věty typu ‚Ty o tom nic nevíš. Až budeš dospělý, tak teprve poznáš, jak to je těžké.‘ „To je nedůvěra směrem k tomu dítěti, rodiče tak ukážou, že mu nevěří, neposkytnou podporu, nepřijímají to, čím dítě může procházet,“ vysvětluje Nicola Skalická. Rodič by měl dítě podporovat, naslouchat mu, přijímat to, jaké je a věřit tomu, co říká. „Úkolem rodičů není problém vyřešit a vědět proč, ale být dítěti k dispozici,“ uzavírá.

Když nefunguje rodič

Děti jednají přirozeně a nejpřirozenější cestou, jak bojovat s duševní nepohodou je vypovídat se. Může to být rodič, vrstevník, sourozenec, nebo prarodiče, ale pokud tyto vztahy nemá, mělo by dítě vědět, že existují odborní pracovníci, kteří poskytují tuto pomoc. „Někdy je těžké dosáhnout na terapie a psychoterapie, protože jsou placené a navíc potřebujete souhlas rodiče. Ale jsou tady i sociální pracovníci a neziskové organizace, kam dítě může jít, nebo napsat na chat. Třeba projekt Online v Klídku, který je na Facebooku a Instagramu,“ radí Nicola Skalická.