V Chrudimi rostou stovky let staré kaktusy
Pavel Pavlíček má jednu z nejcennějších sbírek kaktusů ve východních Čechách. Svůj dům v Chrudimi doslova obklopil skleníky a pařeništi. V nich si hýčká hlavně rostliny z mexické pouště.
Pavel Pavlíček patří k výrazným osobnostem českého kaktusářství. Sukulentům se věnuje téměř půl století. Specializuje se zejména na kaktusy z oblasti Mexika a Spojených států amerických, kam často cestuje. Pavel Pavlíček chce totiž kaktusy vidět, pozorovat a hlavně objevovat v jejich přirozeném prostředí.
Opuncie mezi okurkami
První kaktus se ve skleníku Pavla Pavlíčka objevil už v roce 1970. „Tenkrát jsem postavil nový skleník na saláty a okurky. Jednou se mi do něho vloudila maličká Opuntia microdasys, ani nevím odkud. Můj švagr měl taky mikrodasysku, ale trochu jiný odstín. To se už ve mně probudil sběratel a brzy jsem měl opuncií celou škálu,“ vysvětluje Pavel Pavlíček.
V roce 1971 v Chrudimi vznikl klub kaktusářů. Pavel Pavlíček se začal orientovat na kaktusy Mexika a USA, z toho zejména echinocereusy a tzv. mexické rarity, tedy turbinikarpusy a ariokarpusy. Garáž rodiny Pavlíčkových se změnila ve výsevní místnost a okolo domu přibývala místa zakrytá sklem nebo polykarbonátem. Dnes má plocha pro pěstování kaktusů i jiných sukulentů přibližně 200 metrů čtverečních.
Chlupatý kaktus (má tak rád)
Srdeční záležitostí jsou pro Pavla Pavlíčka tři rody kaktusů původem z Mexika a jihozápadu USA: Astrophytum, Ariocarpus a Echinocereus. Sbírkový skleník je plný nejen vzrostlých kaktusů, ale také miniaturek, které mají maximální výšku jen pár centimetrů. Skleník Pavla Pavlíčka je místem plným příběhů: „Když se rozhlédnu, vím, kde který kaktus třeba rostl, byl jsem na tom místě, k téměř každému mám nějakou vzpomínku,“ dodává sběratel a pěstitel.
Nejstaršími rostlinami ve skleníku Pavla Pavlíčka jsou ariocarpusy. „Mohou mít už stovky let, třeba i tři sta. Jsou to kaktusy přímo z přírody, jsou dovezené někdy na konci devadesátých let, tedy v době, kdy importní rostliny mohly ještě překročit hranice,“ vysvětluje Pavel Pavlíček a doplňuje: „V Mexiku a na jihozápadě USA jsem byl snad dvacetkrát. A Mexiko miluji. Je to bezpečná země s přátelskými lidmi, hlavně na venkově. Protože právě tam na svých cestách za kaktusy míříme."
Na první cestu se Pavel Pavlíček vydal přes oceán hned na jaře v roce 1990. „Měl jsem to štěstí, že jsem do divočiny Nového Mexika zamířil s majitelem jedné z největších sbírek kaktusů a majitelem tamní velké firmy na semena. Ten mě bral na osvědčené lokality a já tak měl možnost nasbírat řadu cenných informací. Na cesty se už vydáváme sami. Víme, kde co roste a kde můžete třeba něco objevit. Samozřejmě, že přírodní bohatství z navštívených zemí vyvážet nemůžeme,“ uzavírá kaktusář.
Tradiční zamykání sezóny
Jednou z největších kaktusářských akcí v Evropě je chrudimské Zamykání sezóny, která probíhá vždy poslední sobotu v září. Letos se prestižní setkání kaktusářů konalo už po šestadvacáté a opět s velkou mezinárodní účastí. Jedná se o velkou burzu kaktusů, jako zázemí slouží prostory bývalé továrny Transporta. Mezi doprovodné akce patří sympozium v chrudimském kině, kde se předává ocenění Zlatý Alberto pro nejlepší kaktusáře. Letos tuto prestižní plaketu získal právě Pavel Pavlíček.
Pavel Pavlíček vydal řadu publikací, například Sborník prací o výsevech kaktusů a jiných sukulentů nebo Botanický slovník pro kaktusáře. V roce 1986 zahájil nejvýznamnější projekt, vydání Atlasu kaktusů, který si získal velkou oblibu, podílí se na něm řada odborníků. V režii firmy Chrudimský kaktusář vyšlo 28 ročníků, od roku 2013 postupně převzala tuto činnost Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů.
Sukulentní zahrada
Kaktusář Pavel Pavlíček má v sezóně, která začíná 1. května a končí v polovině října, skleník otevřený i pro veřejnost. Od roku 2001 vydává internetové noviny na svých webových stránkách, které ocení nejen odborníci. Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Syn Pavla Pavlíčka, Karel, se také intenzivně věnuje pěstování kaktusů a sukulentů. Má vlastní sbírku a pravidelně jezdí do Mexika jako kaktusář i průvodce. Karel Pavlíček je předsedou Spolku pěstitelů kaktusů v Chrudimi.
První Alberto aneb počátky pěstování kaktusů v Evropě
První kaktusy byly do Evropy dovezeny v polovině 16. století, ovšem spíše jako kuriozity. První sbírky v botanických i soukromých zahradách v Evropě začaly vznikat už v 18. století, v českých zemích ale až počátkem 19. století. Zasloužili se o to hlavně botanici a cestovatelé Tadeáš Haenke a Benedikt Roezl.
První sbírky kaktusů začaly vznikat v pražských šlechtických zahradách, v polovině 19. století si ale kaktusy začali pořizovat i zámožnější měšťané. Jako například František Seitz, který v roce 1870 vydal i katalog. Ten obsahoval soupis devíti set druhů kaktusů a Seitz vydal také první naučnou brožurku o pěstování kaktusů.
Nejvýraznější postavou českého kaktusářství se stal Alberto Vojtěch Frič, který už v devatenácti letech cestoval za kaktusy do Jižní Ameriky. Velkým impulsem pro české kaktusářství byla Fričova cesta do Mexika a severního Texasu v roce 1923, odkud se Frič vrátil s desítkami tisíc exemplářů. Alberto Vojtěch Frič na svých cestách objevil mnoho nových druhů kaktusů, které popsal. Jeho nejslavnějším nálezem je vzácná Obregonia denegrii z rovinatých nížin mexického státu Tamaulipas. Neméně slavným nálezem bylo i znovuobjevení Astrophytum asterias.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
