V zahraničí běžná věc, u nás exotika. Vojtěch Pelka zpívá ve výškách ženskou tóninu

7. prosinec 2023

Říkalo se jim kastráti, dnes mluvíme o kontratenoristech. V Česku byste na sólové dráze našli jenom jednoho.

„Jsem z hudební rodiny, oba rodiče jsou muzikanti. Hudba mi tedy vždycky byla velice blízká. Měl jsem dlouhou mutaci a zpíval jsem vysokým chlapeckým sopránkem. Někdy kolem 13. roku jsem začal objevovat krásy a taje kontratenorů a zaujalo mě to. Už jsem u toho zůstal,“ říká Vojtěch Pelka.

Průkopník se nevzdal

Na začátku umělec bojoval s dost velkým nepochopením. „Ale doba pokročila. V zahraničí se to naprosto seriózně bere jako běžný hlasový obor. Postupně se tak děje i u nás, z čehož mám velkou radost. S každou rolí, s každou nově nastudovanou árií se můj hlas i chápání a interpretace hudby vyvíjí. Snažím se inhalovat, nevystavovat se mrazu, pocumlávám různé pastilky na krk. Před koncertem ještě intenzivněji než normálně.“

Působení v cizině zůstává pro Pelku z pochopitelných důvodů velkou inspirací. „O prázdninách jsem byl třeba v Innsbrucku, hrál jsem hlavní roli ve Vivaldiho opeře. Poprvé jsem se setkal se zahraničním divadelním provozem, člověk tam potkával světové hvězdy. Byla to pro mě obrovská škola. Velká část umělců byla z Itálie a s tím souvisel temperament. Režisér byl zase Francouz s velice lidským přístupem. Šlo o takový zahraniční tým a mohli jsme si vyměňovat zkušenosti.“

Mladý pěvec už nastudoval třeba v olomouckém divadle titulní roli Sexta v Mozartově opeře La clemenza di Tito. Zároveň se věnuje nahrávací činnosti. Za Poklad Arkádie si vysloužil širší nominaci na Cenu Thálie. Při své koncertní a jevištní činnosti spolupracuje s velkými hudebními tělesy. Teď ho čekají vánoční koncerty včetně Pardubic.

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související