Z jeho výšek přechází sluch. Vojtěch Pelka pěstuje netradiční pěvecký obor

Vojtěch Pelka byl hostem Dobrého rána
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vojtěch Pelka byl hostem Dobrého rána

Dřív se jim říkalo kastráti. Zpívali hlavně v baroku a klasicismu. Vynikali velmi vysokým hlasem. Dnes na ně navazují kontratenoři. Kvůli náročnosti zpěvu jich ale moc není.

„Jde o pěveckou techniku zpívanou převážně falzetem anebo hlavovým tónem. Mě k ní vlastně přivedla máma. Jako sopranistka doma cvičila na koncerty. Poslouchal jsem ji, napodoboval. Jsem z hudební rodiny, takže jsem byl od dětství s hudbou velice spřízněný,“ říká Vojtěch Pelka.

Mutování paseku nenadělalo

Talentovaný zpěvák mutoval jenom zvolna asi čtyři roky. „Hlas se snižoval pomalu, nebylo to žádné jódlování. Mohl jsem zpívat každý den.“

Pelka taky už slyšel poznámky, že zpívá jako holka. „Člověk si jich nemůže všímat, musí jít dál. Když je něco nezvyklé, tak se na to ne všichni dívají kladně. Pomalu se to ale dostává do povědomí.“

Jako dítě se věnoval folklóru, okrajově zabrousil i do popu. Dnes už sklízí úspěchy výhradně v klasické hudbě. „V Opavě budu nastudovávat Cherubína ve Figarově svatbě. V Plzni mě čeká císař Nero ve hře Korunovace Poppey od Claudia Monteverdiho. A v Pardubicích v neděli 8. prosince budu mít koncert v evangelickém kostele. Moc rád bych jednou zpíval po Evropě. Chtěl bych se podívat do Královské opery v Londýně anebo La Scaly v Miláně,“ netají. 

Spustit audio

Související