Východočeské plavárny

Vztah člověka k vodě byl dlouho zdrženlivý.  Ke změně došlo až v polovině 19. století, kdy je vodě přiznána její očistná síla a člověku dovoleno radovat se z pohybu v ní.

Všechny epizody

Až na konci 19. století se začínají budovat veřejné plavárny ve městech, nebo jejich blízkosti. Dříve bylo koupání a s tím spojené umění plavat výsadou lidí z venkova a osob neurozených.  Plavárny byly oddělené zvlášť pro muže a ženy, nebo měly přísně oddělené hodiny. Brzy se z návštěv plaváren stala modní záležitost, která sebou nesla i módu plaveckých úborů. Oblíbený byl námořnický styl, který ovšem neušel dobové kritice. V neděli to údajně v ulicích většiny měst vypadalo jak po vylodění.

Z Ottova slovníku naučného

Plování jest umění, jež člověku poskytuje dvojí výhody, totiž výhody praktické, z nichž především vytknouti jest ochranu člověka před utonutím, a výhody zdravotní, které kromě všech těch, jež má plování společny s koupáním, rozmnoženy jsou o jednu velikou výhodu, o tu totiž, že plování jest výtečné cvičení tělesné.

V období mezi světovými válkami říční a rybniční plovárny zanikají a milovníci koupání se stěhují do betonových koupališť, s filtrovanou a chemicky ošetřovanou vodou. Samozřejmostí už je společné koupání mužů a žen a bleskový posun v minimalizaci ženských plavek, kdy ženy poprvé odhalí nahé břicho.

S mikrofonem jsme navštívili tři města a poptali se po historii jejich plaváren: Pardubice, Vysoké Mýto a Litomyšl.

autor: KSA
Spustit audio

Nejnovější zprávy

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.