Vydržíte pod vodou 7 minut na jeden nádech?

„Když ležíme na hladině, dýcháme přes šnorchl, tak šnorchlujeme, ale jakmile se poprvé zanoříme pro nějakou mušli, třeba jen metr hluboko, tak už to je freediving. Nádechové potápění můžeme rozdělit na rekreační do asi 10 až 20m hloubky, pak sportovně-rekreační do 40m a pak už to je závodní freediving, kdy už je potřeba být na to připraven a mít trénink.

Disciplíny freedivingu

Základních závodních disciplín je šest. Statická apnea, což je výdrž pod vodou v klidovém stavu. Dále dynamická apnea s ploutvemi a bez ploutví, kdy se měří uplavaná vzdálenost na jeden nádech. V hloubkovém potápění s konstantní zátěží se potápěči snaží dosáhnout co největší hloubky vlastními silami, opět to může být s ploutvemi nebo bez nich. A poslední závodní disciplínou je „free immersion“, v této disciplíně se závodníci snaží ponořit co nejhlouběji pomocí ručkování po laně.

„Mně ty hloubky moc nejdou, víc mě baví bazény a poslední rok se specializuji spíš na statickou apneu, to je ta klidová zádrž dechu, kdy jenom ležím na hladině a zadržuji dech,“ říká Radek Veverka a pochlubil se svými osobními rekordy: „Zádrž dechu mám sedm minut a nějaké sekundy navíc, což je dost málo, když si uvědomíte, že světový rekord je 11 a půl minuty. Co se týče hloubky, tam mám 68 m a dynamickou apneu 175 m, což je také dost málo, protože světový rekord už je dneska skoro 300m. Rekord v hloubce vlastními silami je myslím 128m.“

Česká závodnice předčí všechny domácí muže

Radek Veverka nezapomněl připomenout ani nedávný úspěch české freediverky na mistrovství ve Francii: „Zrovna před pár dny udělala Gabriela Grézlová, česká reprezentantka nový světový rekord 8:33 takže už je lepší než všichni chlapi v republice. Takže gratulace z rádia pro ní.“

Radek Veverka také poodhalil tajemství úspěchu při statické disciplíně: „Klíč k úspěchu je nemyslet na nic. Ony myšlenky samozřejmě přicházejí, ale důležité se jich nechytat, vnímat jen svoje tělo a snažit se úplně vypnout. Možná se to nezdá, ale v dnešní uspěchané době to je výborná relaxace.“

Potápěč Radek Veverka|foto: Radek Veverka

Zajímavé je, že i když v české republice nemáme moře, jsou čeští reprezentanti ve freedivingu dost úspěšní: „Troufám si tvrdit, že to je tím, že v sobě máme takovou trošku pokoru. My když závodíme v týmových soutěžích, kde máme asi největší úspěchy, tak závodníci plní opravdu to, co se jim nařídí. Jiné země dělají často taktické chyby, oni prostě mají týmy složené z individualistů a každý chce samozřejmě ukázat i sám sebe a pak dělají chyby.“

Profesionální freediver se připravuje během celého roku: „U závodníků je to trochu individuální i podle disciplín, na které se připravují. Čím chci být lepší, tím je to samozřejmě náročnější. Patří do toho všechno, posilovna, aerobní disciplíny, běh, kolo, a další věci. Plus zádrže dechu na suchu, ve vodě, plavání, plavání s ploutvemi.“

Sami to ve vaně nezkoušejte!

Freediving s sebou také přináší rizika. Ani při pokusech doma ve vaně byste proto neměli zadržovat dech bez dozoru, upozorňuje Radek Veverka: „Blackout je největším rizikem. Je to vlastně ztráta vědomí z nedostatku kyslíku. Po nějaké době se člověk bez ohledu na to jestli je na hladině nebo pod ní nadechne. Pokud je pod hladinou dojde k tonutí.“ Další nepříjemností je „samba“, což je slangový výraz pro ztrátu motorické kontroly: „Člověk z hypoxie už není schopen ovládat tělo tak, jak by chtěl. Stále je při vědomí, snaží se udržet nad hladinou, snaží se dýchat, ale většinou to nejde, protože svaly jsou v křečích nebo ochablé.“

Na to, že by se mohl věnovat nádechovému potápění přišel Radek Veverka, když se na dovolené zkoušel potápět s profesionálem, které ho tam potkal. Zjistil, že i bez ploutví podával podobné výsledky jako on. Těm, kteří by se freedivingu chtěli věnovat, poradil: „Ono to je jako s každým sportem. Buďto si to zkusí člověk sám, ale tam jsou větší bezpečnostní rizika. Nebo půjde k někomu, kdo ho to naučí, do nějakého kurzu. Sice to může být finančně náročnější, na druhou stranu člověk odchází s přehledem o sportu, ví co má ve vodě dělat, zná pravidla bezpečnosti, dokáže si lépe zvolit vybavení a ve finále možná i ušetří, než aby nakoupil spoustu nevhodného vybavení.“

Co potřebujete?

K základnímu vybavení freedivera patří maska a šnorchl, ploutve se používají delší, a vhodný je také neoprén. Zájemci můžou zkusit freediving přímo pod vedením Radka Veverky, který učí v bazénu v Chrudimi, na lomu Leštinka nedaleko Skutče a vyjíždí také do zahraničí.