Vysokomýtské letiště jako první otestoval Jan Kašpar
Radní z Vysokého Mýta pronajali louku za městem místní posádce, aby měli vojáci kde cvičit. Byla to louka dlouhá a rovná, ideální přistávací dráha. První letadlo se na ní objevilo už v roce 1911 při letecké show aviatika Jana Kašpara.
Pardubická aviatická společnost uspořádala letecký den, na který přišlo neuvěřitelných 10 000 lidí. Jan Kašpar předvedl ve vzduchu svého Blériota a po několika přeletech se přes Vraclav vrátil do Pardubic. Akce to byla úspěšná, pro aviatickou společnost ale nepříliš výhodná, po sečtení všech nákladů a škod, byl zisk pouhých 24 korun. Na začátek intenzivnějšího leteckého využití zdejší cvičiště čekalo až do začátku třicátých let.
Mladá republika měla málo strojů i pilotů
Čerstvě vyhlášená Československá republika měla na samém počátku nedostatek ozbrojených sil. Legionáři byli ještě daleko a vojáci sloužící čtyři válečné roky v rakousko-uherské armádě se rozprchli domů. Obrana státu držela na dobrovolnících z řad Sokola a několika zachovalých vojenských jednotek. Mezi nimi byl i 35.pěší pluk ve Vysokém Mýtě, kterému se podařilo se v plné zbroji vrátit z území Slovinska. A po třech dnech dovolené byl odvelen do pohraničí, kde se bouřili sudetští Němci.
V Šumperku se schylovalo k ozbrojenému povstání. Pětatřicátníci ozbrojeni kulomety a lehkými děly zasáhli a dokonce ukořistili letadlo, které přivezlo z Vídně propagační tiskoviny a zbrojní součástky. Rozebrali ho a vlakem poslali do Vysokého Mýta. A ž do roku 1925 pak sloužilo v letecké škole v Chebu jako výukové.
Masarykova letecká liga byla líhní pilotů
Pobočky této organizace vznikaly po celé Československé republice. Měly za úkol podchytit zájem mládeže o létání a nabídnout systematický letecký výcvik. Předsedou vysokomýtské pobočky byl Josef Sodomka, majitel firmy na výrobu automobilových karosérií. Poskytl prostory svých dílen a začal vyrábět první větroně. Prvnímu licenčně vyrobenému letadlu dal jméno Kujebák.
Josef Sodomka byl sám velkým leteckým nadšencem, měl pilotní průkaz a letadlo používal při svých obchodních cestách. V roce 1938 nechal na letišti Na Hartách postavit velký hangár, který tam stojí dodnes. V očekávání těžkých let byla dráha upravena a stala se záložním letištěm pro potřeby armády.
Na větroních se učili létat i mladíci z oddílů Hitlerjugend
V prvních letech druhé světové války zůstalo letiště ve Vysokém Mýtě mimo pozornost německé armády. Po zvratu na východní frontě začalo být využíváno německou Luftwaffe jako výcviková a později i jako průzkumná základna. V roce 1942 sem byla převelena letadla Focke-Wulf Fw 190 létající do té doby u Afrikakorps. Z vysokomýtského letiště byla ke konci války zásobována hořící Vratislav.
V poslední dny války stálo na letišti poměrně hodně nejrůznějších vojenských strojů jako Heinkel He 111, Messerschmitt Bf 110. Němečtí vojáci při útěku všechny stroje podpálili. Zbytek pak rozebrali místní obyvatelé a tak po válce nově vznikajícímu aeroklubu zůstal jen prázdný hangár.
Po válce všichni chtějí létat
Úspěch československých letců v zahraničí během války způsobil neuvěřitelný zájem o letadla a létání. Do Vánoc roku 1945 absolvuje kurz plachtařů 90 lidí. Byla vypsána sbírka na zakoupení letadla a vybralo se 360 000 korun.
Létalo se s minimálními prostředky, ale s velkým nadšením. Vysoké Mýto stálo v čele společnosti sdružující ostatní aerokluby. A na konci září 1646 připravilo letecký den, kdy diváci viděli špičkovou akrobacii vojenských i civilních letců. Zlatým hřebem byla ukázka mistra letecké akrobacie Roberta Kellnerse, na jehož křídlech při letu cvičili akrobaté.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka