Vždycky budu herec, říká „režisér“ Ladislav Špiner

„Pocity z Mrzáka Inishmaanského jsou asi příjemné, mám pozitivní ohlasy. Líbí se to. Nemůžu říct, nakolik se s tím lidé ztotožní, protože text je velmi specifický s množstvím sprostých slovíček,“ upozorňuje Ladislav Špiner

Jen těch sporstých slovíček kdyby bylo míň

Známý herec už na konto ostřejších výrazů zaznamenal bezprostřední reakci obecenstva: „Stalo se to na páteční veřejné generálce, kdy ke mně přišla jedna taková babička a říkala: ‚Pane Špinere, moc se nám to líbilo. Bylo to moc pěkný, děkujeme, ale těch sprostých slovíček, kdyby bylo míň...‘“

Problém s vedením kolegů Špiner podle svých slov neměl: „Všichni k tomu přistupovali dobře. Sám jsem byl překvapen, všichni to opravdu vzali za ten správný konec jako profesionálové. Komické chvilky při zkoušení určitě byly, ale to se nedá publikovat.“

Ústřední postavu představení ztvárnil Petr Borovec. S ním si Špiner sedl do noty už při zkoušení hry Don Juan: „Petr má cit, má talent. Je to človíček, se kterým se strašně dobře dělá. Trošku jsem ho během Mrzáka trápil, nicméně zvládl to. Premiérou ale všechno nekončí, naopak.“

Don Juan (na fotografii Petr Borovec, Ladislav Špiner)|foto: Východočeské divadlo Pardubice

Kolegům hercům trochu závidí

Špiner díky režijní zkušenosti pochopil jednu zásadní věc: „Připomínky po zkoušce nebo po představení se nepříjemně sdělují, když se herci režisérovi nedívají do očí. Dokonce jsem jednou na zkoušce vyjel. Mně to dalo hodně. Pokynům režisérů rozumím trochu jinak než dřív. Na druhou stranu miluju herectví a chci zůstat hercem. Ničemu se samozřejmě nebráním, určitě bych si to rád zkusil znovu, ale ne v nejbližší době.“

Hercům Špiner trochu závidí, že mohou být na jevišti. Finální podobu připravoval už v létě na chalupě, kde pročítal text, poslouchal irskou hudbu a díval se na irské fotografie. „Nikde jsem se neinspiroval, všechno jsem hledal spíš v sobě. Myslím si, že to je osobitá věc a má se k ní přistupovat individuálně. Ten pocit mě snad nezradil“, doufá.

Děj inscenace nechtěl příliš prozrazovat, aby hra neztratila kouzlo. Pouze řekl, že se děj točí kolem mladého handicapovaného člověka, který žije na nejzápadnějších irských ostrovech. Poetika a lidství ostrovů se v představení hodně odráží. Popisuje, jak se k sobě lidé chovají, jaké mají pocity. Mrzák Inishmaanský by chtěl v Americe točit film.