Z městského zpravodaje do knihy. František Šebek sepsal Toulky historií Pardubic

„Ale samozřejmě ji znám. Byl jsem u toho, když se rodil grafický návrh. Vím tedy, jak vypadá. Jako autor čekám na ohlasy, jestli ta kniha vzbudí zájem čtenářů. V tomto směru jsem plný očekávání,“ říká František Šebek.

Má radši psaní, nebo mluvení?

Historik podle svých slov docela rád a svižně přednáší, ale psaní snáší hůř. „Výsledný text po sobě několikrát čtu. Patřím tedy k autorům, kteří píší poměrně těžce. Když publikace vyjde, tak mám dokonce mindrák, že se to dalo udělat jinak.“

Toulky historií Pardubic představují jakýsi výbor ze článků, které vycházejí pod stejným názvem v Radničním zpravodaji od roku 2005. „Už minimálně dva roky se objevují hlasy, že by bylo dobré vydat je knižně. Čekalo se, až se objeví nakladatel. Nakonec pan Jiří Razskazov do toho šel. Nejde jenom o otisk článků. Upravoval jsem je, něco jsem rozšířil, něco zkrátil, pospojoval, pár článků jsem dopsal.“

Krátí, aby zůstala hlava i pata

Seriál je založený na dotazech čtenářů. „Těch dotazů mám samozřejmě připravenou haldu. Inspiruju se i při setkáních se známými, když se bavíme o historii. Vybírám si, co by mohlo zajímat víc čtenářů a taky co umím, k čemu mám materiály. Hodně věcí musím samozřejmě dostudovat. Ale celý život se bavím historií, takže mám nějaký archiv věcí-lístkovnice, poznámky, výpisky z literatury a podobně,“ přiznává Šebek.

A pokračuje: „Vybrat téma je jednoduché. Jsem ale vázaný počtem řádků. Napíšu dvě tři stránky, a pak to zkracuju. Peru se s tím, aby to bylo i ve zkrácené podobě čitelné. Objevují se tam nové věci, které ještě nebyly publikované. Když děláte jedno téma několikrát po sobě, jdete hodně do hloubky, objevujete nové i ve zdánlivě známých věcech.“

Šebkova kniha je uspořádaná od samých počátků Pardubic zhruba do první poloviny dvacátého století. „Snažil jsem se témata chronologicky seřadit, ale to jde tak do 18. století. V novějších dějinách je takové množství pramenů, že se v nich musíte hlavně zorientovat a najít podstatu. Ve starších dějinách je zase složité objevovat něco nového, protože se pramenů dochovalo poměrně málo. Když píšete populární pojednání, musíte se držet na uzdě, abyste zachovali profesionální glanc a nesklouzli do toho, že si něco vymýšlíte.“