Z vypálených Ležáků přes Perk do Žumberka
Před 76 lety byla vypálena osada Ležáky a poté zabita většina jejích obyvatel. Pravděpodobně přežily jen dvě malé holčičky, které byly poslány do německých rodin k převýchově. Ostatní děti zřejmě skončily ve zplynovacích vozech nedaleko Chelmna.
Děti byly odebrány matkám na pardubickém Zámečku a poté odvezeny do Prahy do Dykovy ulice, kde fungoval dětský útulek. Tady byly podrobeny vyšetření, zda mají žádoucí árijské rysy. Selekcí s pozitivním výsledkem prošly jen sestry Marie a Jarmila Šťulíková. Jedné byl rok a druhé nebyly ani tři roky. Putovaly do dětských domovů, které byly na území dnešního Polska, a byly zařazeny do projektu Lebensborn . Na rozdíl od ostatních ležáckých dětí, které byly poslány na smrt.
Jarmile Šťulíkové provdané Doležalové je dnes 78 let, má sedm dětí a žije v těsné blízkosti Ležáků. Z dětského domova ji odvezla rodina Paetelových a z Jarmily se stala Camilla Paetelová. Paetelovi měli doma už dvě dcery, pětiletou Angeliku a několikaměsíční Beatrix. „Chovali se ke mně, jako k vlastní,“ vzpomíná paní Jarmila, „byli to hodní lidé.“
Po válce se obě sestry vrátily k dědečkovi z matčiny strany, který s podlomeným zdravím přišel z Buchenwaldu. Začaly si zvykat na nové jméno, na život na vesnici, na dědečka a začaly chodit do školy. „Často se mě lidé ptají,“ říká paní Jarmila, „jestli by nebylo lepší, kdybych tehdy zůstala u německé rodiny. Myslím, že ne. Jsem ráda, že žiju v Čechách v kraji svých rodičů, které já znám jenom z vyprávění.“
Clagesova vila
Nedaleko lomu Hluboká u Ležáků stojí u lesa dům, kterému se říká Clagesova vila. Po vypálení osady si ji na tomto místě nechal postavit šéf pardubického gestapa Gerhard Clages. Koupil pro svého příbuzného K.Bechera lom Hluboká a stavbu vily zdůvodnil nutností potírání asociálních živlů v kraji.
Ve vile pravděpodobně nikdy nebydlel, dojížděl do ní s manželkou na víkendy, a to až do roku 1944, kdy byl převelen do Maďarska a tam byl zabit.
Sovětští výsadkáři schovaní na Perku
Cestou z Ležáků do Chrudimi kousek od Miřetic stojí krásné bílé stavení a přes silnici nový pomník. Od nepaměti se tu říká Na Perku. Podle pověstí tu kdysi milánští obchodníci postavili zájezdní hostinec s kovárnou. Místo to bývalo rušné, míjely se tu povozy s demižony kyseliny sírové, které mířily z továrny v Lukavici do Vídně a povozy se dřevem, které jezdily na Chrudim. Po stavbě železnice provoz utichl a zájezdní hostinec se proměnil na farmu.
Během bitvy u Hradce Králové v roce 1866, místní hospodář odmítl vydat týlovému vojsku zvířata a dobytek raději je pustil do lesa. Vojáci ho za trest mezi nedalekými lipami sťali a jeho ženu podle pověstí odvedli k vojsku jako kurtizánu, jejich syna pak sousedé našli v lese a vychovali ho.
Za druhé světové války žila na statku rodina Kučerova. Vzdělaní neohrožení evangelíci poskytli úkryt sovětským výsadkářům z výsadku Jana Koziny. Se štěstím přežili několik domovních prohlídek i celou Heydrichiádu bez úhony. Kučera po válce odmítl vstoupit do zemědělského družstva, tlak úřadující moci ale nevydržel a oběsil se ve stodole svého statku.
Žumberk je postavený z červené žuly
Žumberk není jen úzké údolí s lomem a několika chalupami u silnice. Je to krásné kamenné městěčko (přesněji městys), s kostelem, kašnou, studnou s rumpálem a aušperským statkem. Na budově školy postavené v roce 1878 jsou vzácné hodiny s neobvyklým hodinovým strojem. Bohužel v současnosti se jejich ručičky nepohybují, starostka paní Yveta Ždímalová hledá finance na jejich opravu, která nebude snadná.
V Žumberku se narodil Bohumil Laušmann, sociálnědemokratický politik, který před komunisty utekl po roce 1948 do exilu, odtud byl agenty STB v prosinci 1953 unesen zpátky do Čech, internován a odsouzen k 17 letům vězení. V roce 1963 umírá za záhadných okolností v ruzyňské věznici.
Žumberk má také půvabnou zříceninu. Směsice barevných žul dodává místu vysoko nad řekou Holetínkou romantickou atmosféru a stará košatá hrušeň uprostřed bývalého nádvoří pohádkový podtext. A hrad má i tajemné sklepení, můžete do něho nahlédnout. Ale pozor! Spí tam netopýři!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
