Za tradicemi Orlickoústecka od Ústí přes Letohrad až do Litic

U brány hradu Litice najdete památku na to, že zde žil král Jiří z Poděbrad
U brány hradu Litice najdete památku na to, že zde žil král Jiří z Poděbrad

Z domů v Orlických horách a v údolích Orlice často zněly tkalcovské stavy. Žilo se tam skromně, a tak si lidé hledali zvláště v zimě způsob obživy i zábavy. Vznikly tam tradice textilnictví, betlémářství, řezbářství. Lépe se některým začalo dařit až díky vzniku železniční dráhy.

Dodnes se to místo nazývá U Loučení. Křižovatka cest nedaleko Ústí nad Orlicí uprostřed kopce Andrlův Chlum byla místem, ke kterému doprovázely rodiny tkalce, kteří nosili plátna v balících na zádech na trh už asi od 16. století. Památkou na to může být také pozůstatek staré křížové cesty, která se dochovala právě nedaleko rozcestníku U Loučení.

Cestu nechal v polovině 18. století postavit jeden z úspěšných podnikatelů. Jemu se prý na tomto místě zjevila Panna Marie, která ho o to požádala. Většinu takových zastavení ale o století později nahradilo 14 kapliček. Vedou skoro na vrchol Andrlova Chlumu. Odtud je i díky 50 metrů vysoké rozhledně vidět daleko do kraje. Místní jí říkají Stříbrná kráska v nejlepších letech, protože loni oslavila dvacáté narozeniny.

Secesní skvost Ústí a Muzeum řemesel

Ne všichni tkalci ale zůstali jen u svých stavů v tkalcovských sedničkách. Příkladem je velmi úspěšný textilní podnikatel Florián Hernych. Už jeho otec, původně také obyčejný tkadlec, měl podnikatelského ducha. Teprve Florián ale někdy v první polovině 19. století zavedl do textilního průmyslu mechanizaci.

Možná i proto se o něm mluví jako o nelítostném podnikateli. To mu ale přineslo značné bohatství, mohl si tak v centru Ústí nad Orlicí postavit nádhernou secesní vilu, ve které dnes sídlí muzeum. Zde je možné se nejen podívat, jak asi v předminulém století Hernychovi žili, ale také třeba navštívit expozici, která připomíná dějiny tkalcovství v kraji.

Gynekologická ordinace 20. léta 20. století

Způsob, jakým se v minulosti živili předkové dnešních obyvatel Orlickoústecka, skvěle ukazuje také několik expozic Muzea řemesel v Letohradu. Na ploše 1800 m2 mohou návštěvníci vidět ukázky několika desítek řemesel i profesí. Jsou mezi nimi běžné jako pekař, řezbář, krejčí, kolář, ale i ne úplně obvyklé jako třeba knoflíkářství nebo zcela unikátní dílna na výrobu umělých květin či vyšívání kněžských ornátů.

Zvoničky, tajná chodba, strážní domky

V Orlických horách měli lidé vždycky blízko k přírodě. Také proto, že tam nikdy nebylo mnoho peněz, stavěli své příbytky z toho, co bylo nejdostupnější, tedy ze dřeva. A nejen domy, ale i sakrální stavby. Dokladem jsou třeba hned tři dochované zvoničky z 18. století v obci Záchlumí. Na tu nejstarší, v místní části Litice nad Orlicí, se dnes ještě každý den zvoní klekání.

Asi osmikilometrovou trasu putování po zvoničkách v Záchlumí je možné zakončit třeba u hradu Litice nebo se vydat dál podél řeky Divoké Orlice až na hrad Potštejn. Oba hrady byly prý kdysi propojeny tajnou chodbou. Kdo ví, možná právě v ní je také ten bájný poklad, který na Potštejně ukryl ve středověku loupeživý rytíř.

Hrad Potštejn

A jako poklad se mohou zdát, zvláště fanouškům železnice, třeba také strážní domky. Ty nejstarší, které pamatují stavbu slavné olomoucko-pražské dráhy v polovině 19. století, jsou rozesety podél trati z Chocně do Ústí nad Orlicí.

I když se z dnešního pohledu stavby, v půdorysu jen něco málo přes 10 metrů čtverečných obytné plochy, mohou zdát jako ukázkou další bídy místních, bylo tomu přesně naopak. V té době představovaly hezké bydlení a jejich obyvatelé, vechtři, kteří hlídali železniční trať 24 hodin denně, v domku žili s celou rodinou.