Židé z Dřevíkova odešli za lepším životem do Trhové Kamenice

Úspěšně se rozvíjejícím živnostníkům přestaly hranice Dřevíkova stačit a postupně se stěhovali do nedaleké Trhové Kamenice. Tam je zastihla druhá světová válka. Koncentrační tábor přežila jediná dívenka pocházející z velké rodiny původně dřevíkovských Židů.

Dnes už i její jméno je možné přečíst na jednom z náhrobků lesního židovského hřbitova nedaleko vesnice Dřevíkov. Hřbitov je dnes z větší části zrestaurován. Při pozornější prohlídce si návštěvník musí všimnout místní zajímavosti, polovina náhrobků je otočena k východu a polovina k západu. Je to dáno postupným rozšiřováním hřbitova a přesunem vstupní brány na opačnou stranu.

Polovina náhrobků na lesním židovském hřbitově u Dřevíkova je otočená na východ, druhá polovina na západ|foto: Šárka Kuchtová

Poslední Židé se z Dřevíkova odstěhovali v roce 1913. Opuštěná tak zůstala židovská ulička na návsi, kde byla synagoga, škola i mikve. Dodnes je patrná odlišnost od ostatní zástavby. Domky byly po velkém požáru v roce 1862 postaveny už v městském stylu, byly zděné, patrové a společně propojené.

Muzeum v Trhové Kamenici

Jen přes kopec kousek od Dřevíkova leží obec Trhová Kamenice. Nenechte si ujít místní muzeum a skvělý výklad výřečné průvodkyně. Ukáže vám švédskou truhlu s šesti funkčními zámky, která se našla v polích za Trhovou Kamenicí, poradí vám, jak využít spodní šuplík komody v mnohačetných rodinách a donutí vás vyprat ve dřevěné pračce.

Jedna z místností je věnována Karlu Václavu Raisovi. Ten zde prožil pět let a bylo to jeho první učitelské místo. V muzeu mají jeho pracovní stůl a také například vysvědčení, podepsané vlastní rukou slavného spisovatele. Raisovi se v Kamenici příliš nelíbilo, byla zde větší zima než v jeho rodném Bělohradě. Přesto se tady zamiloval a oženil, s učitelkou z trhovokamenické školy.

Velká část expozice je věnována období druhé světové války. Trhová Kamenice byla známá jako partyzánské hnízdo. Třetina obyvatel s partyzány aktivně spolupracovala a tak se ani závěr války neobešel bez obětí. Prchající němečtí vojáci se mstili ještě 8. května.

V trhovokamenickém muzeu mají ještě jednu velkou zajímavost. Tu ale běžný návštěvník neuvidí. Jsou to snímky, které vytvořil fotograf Viktor Mráz, a jsou uschovány v depozitních skladech.

Mrázova galerie mrtvých

Původně pražský fotograf Viktor Mráz se v květnu roku 1945 vydal za svou snoubenkou do Trhové Kamenice na pouť. A když se k vesnici blížily prchající německé kolony, stál s ostatními na trhovokamenickém náměstí. Uměl výborně německy a tak přijal roli vyjednávače a s bílým praporem šel Němcům vstříc. Výměnou za klidný průjezd Kamenicí mu vojáci slíbili, že vesnici ušetří.

Taková tématická tabla vytvářel fotograf Viktor Mráz, zachytil také tragické události konce války|foto: Šárka Kuchtová

Po válce už Viktor Mráz v Trhové Kamenici zůstal. Se svojí Leicou dokumentoval nejen květnové události, ale i všechny významné okamžiky, které se v okolí děly. Po příbuzných a známých posbíral fotografie lidí, kteří válku nepřežili, ať už zahynuli v koncentračních táborech, nebo zemřeli při výsleších nebo bojích kolem vesnice. Snímky nazvětšoval a vytvořil galerii velkoformátových portrétů. Sbírka známá jako Mrázova galerie mrtvých zůstává historicky i umělecky hodnotným dílem.