Živelný masopust jako terč bezkontaktní doby? Už deset let ho chrání UNESCO

18. listopad 2020

Máme hosty

Když se v listopadu 2010 dostaly masopustní průvody z Hlinecka na prestižní seznam, nikoho nenapadlo, že tahle tradice jednou půjde tak trochu proti proudu. Epidemiologové je asi ještě neřeší, ale za současných opatření by se mohly odehrát jenom těžko.

„Letošní rok na přelomu zimy a jara ještě dopřál uspořádat masopustní obchůzky. Věřím, že jsou životaschopné. Už přečkaly mnohé včetně zákazů během druhé světové války. Ani režim před rokem 1989 jim moc nepřál a byly snahy o potlačení tohoto až někdy rozpustilého obyčeje. Snad covidové období nepřinese nějaké negativní vlivy,“ věří etnografka Ilona Vojancová.

Smutno ve skanzenu

Aktuální sezóna v Muzeu v přírodě Vysočina skončila předčasně už v říjnu. „Vloni jsme měli 93 000 návštěvníků a letos 35 000. Otevřeno ale bylo jenom pět měsíců. I tak jsme zjistili, že k nám návštěvníci rádi přicházejí. V denním rytmu chodili velmi hojně. Přesto z pohledu návštěvnosti byla sezóna na Veselém Kopci smutná.“

Pro rodiny s dětmi připravili muzejníci třeba speciální komentované prohlídky a snažili se vynahradit absenci velkých programů. Právě na nich veselokopecká návštěvnost hodně stojí.

O samotných masopustních obchůzkách mají badatelé spolehlivé zprávy z konce 19. století. Zvyk možná bude mnohem starší. Podle Vojancové by se dal datovat do předkřesťanského období. „Funkce je od začátku nezměněná, v základu se nemění ani průběh. V některých vesnicích ale třeba přibývají masky anebo se za ně převlékají ženy.“

autor: Jakub Malý