Proslavila Veselý Kopec i Betlém. Srdce Ilony Vojancové patří Hlinecku

27. únor 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Etnografka Ilona Vojancová v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku

Etnografka Ilona Vojancová svůj život zasvětila studiu a hlavně prezentaci lidové kultury. Muzeum v přírodě Vysočina vede přes 20 let a stojí také za zápisem vesnických masopustních obchůzek Hlinecka na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.  

Ilona Vojancová se narodila v Hlinsku. Historické srdce města, roubené chalupy Betléma, ji okouzlovaly odmalička. „Vyrůstala jsem v sousedství Betléma, chodila tudy do školy. Pamatuju si ještě zabydlený Betlém, v létě se tu na trávě bělilo prádlo, před domem seděly babičky a z térových střech stékaly kapičky asfaltu. Měl nezaměnitelnou vůni. Pamatuji si také příšeří světnic, když jsme sem s maminkou chodili za jejími kamarádkami. Betlém s původními úzkými uličkami. Některou jsme museli kvůli aktovce na zádech projít dokonce bokem,“ vzpomíná Ilona Vojancová.

Masopust i jedinečná Králova Pila   

Ilonu Vojancovou už jako dítě přitahovaly masopustní obchůzky. „V samotném Hlinsku, v místní části Blatno, masopustní masky chodí, takže tam to bylo nejjednodušší se s nimi setkat, když jsem byla malá. S rodiči jsme ale navštěvovali i masopustní průvody ve Vítanově nebo Všeradově. Dodnes si vzpomínám na ten svůj strach a také respekt vůči maskám, některé z nich mi připadaly hrozivé,“ říká s úsměvem etnografka.

Masopustní veselíí na Veselém Kopci v únoru 2020

Ilona Vojancová v letech 1975 - 1980 studovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor etnografie a historie. Lidová kultura ji ale přitahovala už v době studií na hlineckém gymnáziu. Tehdy ráda navštěvovala a naslouchala vyprávění posledního mlynáře na Králově Pile u Hlinska Josefa Stehna. Také se seznámila s Luďkem Štěpánem, zakladatelem skanzenu na Veselém Kopci, kde pomáhala při stavbě prvních objektů a později se stala autorkou scénáře tamních stálých expozic.   

Po skončení studií na filozofické fakultě začala Ilona Vojancová pracovat v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích a celý svůj profesní život spojila se Souborem lidových staveb Vysočina, který vede od roku 1997 a v loňském roce se stal součástí Národního muzea v přírodě. Ilona Vojancová se zaměřuje na problematiku poslání muzeí v přírodě jako paměťových institucí a jejich možnosti při prezentaci lidové kultury.

Ilona Vojancová je autorkou celé řady odborných prací, které se týkají historie rodinných obřadů, zvyků nebo vývoje lidových řemesel. Zaměřuje se na slovesný folklor nebo stravu našich předků. Zpracovala nominační návrh pro zápis Vesnických masopustních obchůzek a masek z Hlinecka do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Ilona Vojancová se dlouhá léta snaží o to, aby jedinečné kulturní dědictví, v podobě tradic a obyčejů, poznávalo co nejvíce lidí, zejména pak mladá generace. Proto se staly součástí speciálních programů na Veselém Kopci nebo v hlineckém Betlémě i ukázky těchto obyčejů a lidových zvyků. Jsou cennější o to víc, že je návštěvníkům předvádějí autentičtí nositelé lidových tradic z vesnic, kde se tyto zvyky a obchůzky udržely v jejich historické podobě.

Pohled ke statku Pilných, který je jediným původním objektem na Veselém Kopci

„Určitě mám radost z toho, že se Muzeum v přírodě Vysočina stalo respektovanou institucí, a to jak na poli odborném, tak u široké veřejnosti. Další věcí je to, že se nám podařilo zachránit část dnešní památkové rezervace Betlém, byť to v osmdesátých letech vypadalo jako velká utopie. A také jsem se přesvědčila o tom, že je dobré mít sny. Pokud člověk moc chce a má okolo sebe ty správné lidi, které přesvědčí o tom, že ten sen se může stát skutečností, tak se skutečností opravdu jednou stane. To mě naplňuje v životě optimismem a velkou nadějí,“ říká Ilona Vojancová.  

autor: BRA
Spustit audio

Související