Zkoušení mám skoro radši než představení, říká Petra Janečková

Když byste měla vzpomenout na moment, kdy vám divadlo pro život dalo nejvíc, jaký by to byl?

Určitě, když jsem získala angažmá. To bylo pro mě absolutní štěstí, ale ta rodina to trošku překlopí na jinou stranu. Zážitků je nepřeberné množství. To je vždycky nějaká výjimečná role, nebo když přijde divák na ulici, pozdraví mě a má potřebu říct, že viděl tohle představení a že se mu to líbilo.

Jeviště má auru jako blázen.

Diváci vás mohou vidět v mnoha rolích. Je nějaká, o které řeknete sama za sebe, že je pro vás nejdůležitější?

To se vůbec nedá říct. Když mám ale říct jednu, tak je to Alice v představení Pořád jsem to já. Ale je jich tak nepřeberné množství, možná i díky tomu bylo to ocenění tolikrát, že mám prostě obrovské štěstí na nádherné role, které jsou sdílné, které i třeba pobaví diváka, jsou veselé, ale pak i právě takové třeba citlivé, které je chytnou za srdce. Takže je jich určitě víc.

Petra Janečková a Alena zárybnická natáčí Zálety|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Bude to 30 let, co jste nastoupila do pardubického divadla. Sice máte 100% osahanou cestu do své šatny, ale co vás tam každý delší den čeká, prakticky nevíte?

Je to tak. Máte svoje místo, máte svoji šatnu, víte, s kým se budete potkávat, ale pak dostanete novou roli a na ní musíte pracovat. Znova musíte dokázat, jestli to stojí za to, že vás vzali do angažmá. Postupem let už víte, že to je fajn, ale pak přijdou výzvy a některá představení jsou hodně náročná, jiná jsou tak pro radost, že takzvaně i zlobíme, že se můžeme trošku uvolnit, je to takové lehčí, ale pak přijdou výzvy a člověk začíná úplně od nuly.

Jak vypadá představení, u kterého zlobíte?

Teď máme na repertoáru od června pohádku S čerty nejsou žerty. Ty pohádky jsou úplně jiná kategorie. Já teď hraju Dorotu Máchalovou a nesmírně si toho vážím a hlavně si to užívám. S kolegy na sebe můžeme mrknout, občas tam někdo něco přidá, ale aby samozřejmě nepoškodil inscenaci, aby divák byl spokojený, aby dostal to, co chtěl, ale je to samozřejmě takové veselejší.

Petra Janečková a Dagmar Novotná|foto:Jan Faukner

Který koutek máte v divadle nejradši?

Zkušebnu a jeviště. Jeviště má auru jak blázen, ale zkušebna. Jinak i během let jsem vlastně začala mít zkoušení skoro radši než to představení, protože když jsem přišla ze školy, tak jsem si říkala, musím obhájit to, protože mě sem vzali, že to nebylo špatné rozhodnutí. Vlastně jsem měla trošku stres ze zkoušení. Ale teď ten proces z toho zkoušení mám čím dál tím radši. Mám třeba hrozně ráda i zpívání, mám vystudovaný muzikál, takže úplně miluju, když třeba jdu na zkušebnu sama, tam se rozezpívám a řvu si tam třeba nějaké nové písničky, které ještě nikdo neslyšel. Je to tam takové hájemství.

Nakonec musí se zaznít otázka, kterou klade umělá inteligence. Kdybyste si měla vybrat jen jednu věc, která vás v divadle dělá šťastnou, která by to byla?

Kolegové, je to rodina.

Jaký je to pocit dostat Cenu Thálie? Jaký typ režisérky je Kateřina Dušková? Jaké to je loučit se představením? Jakou dlouho zkoušejí představení, než ho vidí diváci? Má Petra Janečková oblíbený kostým?