Zmizelé židovské příběhy
Manželé Meislovi z Nasavrk holokaust nepřežili
Hedvika a Richard Meislovi měli obchod na nasavrckém náměstí. Zahynuli i se svým synem Robertem v Osvětimi. Přežila jen jejich dcera Gréta, která stihla s manželem a dcerkou Alicí odjet do Ameriky
Meislovi se trvale usadili v Nasavrkách v polovině 19. století poté, co Mojžíš Meisl koupil od nasavrcké vrchnosti statek čp. 3. Byl to dobrý hospodář a šikovný živnostník, v domě naproti cukrovaru provozoval firmu na výrobu lihovin a současně také obchod se smíšeným zbožím. Tomu domu se donedávna říkalo „Stará Majslovna“. Firma přešla na syna Ludvíka a později Ludvíkova syna Richarda. V roce 1900 pak Meislovi přestěhovali obchod do reprezentativnějších prostor do obchodního domu na náměstí.
Richard Meisl se oženil se židovskou dívkou Hedvikou Brunfestovou a v Nasavrkách se jim narodily dvě děti – Robert a Gréta. Richard Majsl byl dloholetým členem obecního zastupitelstva a členem výboru Sokola. Ve vztahu k sokolům byl i štědrým mecenášem, velkou částkou přispěl na stavbu sokolovny. Aktivní byla i Hedvika Meislová, která pracovala ve Spolku paní a dívek a byla předsedkyní Červeného kříže. Meislovi byli členy Sokola až do nuceného vyškrtnutí 1. srpna 1939.
Ke sportu vedli i své dvě děti. Za stodolou jim nechali vybudovat tenisový kurt, na kterém po první válce vyrostlo sokolské cvičiště.
Syn Robert se stal právníkem
Syn Robert studoval chrudimské gymnázium, a přitom bydlel u bezdětných manželů Weissových, kteří studenty nejen ubytovávali, ale také na ně dohlíželi. Emil Weiss byl aktivní členem chrudimského Spolku pro pěstování bohoslužby, židovské studenty učil hebrejsky a připravoval je na obřad bar micva.
Po gymnázium odešel Robert Meisl studovat práva do Prahy a do Chrudimi se vrátil už jako doktor práv. Otevřel si advokátní kancelář v Rybičkově ulici a nechal u sebe dožít už ovdovělou bývalou bytnou Elišku Weisovou. Spolu s ní nastoupil v prosinci 1942 do transportu do Terezína. Eliška Weisová zemřela několik týdnů po příjezdu do terezínského ghetta. Robert Meisl byl zařazen v lednu 1943 do transportu do Osvětimi, kde byl pravděpodobně ihned po příjezdu zavražděn v plynové komoře.
Rodiče Richard a Hedvika Meislovi byli v Terezíně až do konce roku 1943, kdy byli také odesláni do Osvětimi a zařazeni do Rodinného tábora. Richard zemřel už 2. ledna 1944, kdy zemřela jeho žena Hedvika, není známé. Rodinný tábor byl po půl roce poslán do plynových komor, není ale jisté, zda se Hedvika hromadné likvidace dožila.
V Nasavrkách kameníci položili před dům čp. 92 Stolpersteiny pro Hedviku a Richarda Meislovi a tchýni jejich dcery Gréty - Růženu Hermanovou, která u Meislových před transportem žila. Také ona zahynula během roku 1944 v Osvětimi.
Gréta stihla vycestovat
Jediný, kdo z rodiny Meislových přežil, byla dcera Gréta, která se v roce 1920 provdala za Jiřího Herrmanna z Teplic a v roce 1929 se jim narodila dcera Alice.
Manželé Herrmannovi se obávali zhoršující se situace v Evropě a vycestovali do Ameriky, kde přečkali válku. Do Nasavrk se již nikdy nevrátili, Gréta zemřela nedaleko New Yorku v roce 1989 a Alice o tři roky později.
Nasavrcký kronikář Vojtěch Žemlička s nimi stihl na konci osmdesátých let navázal kontakt a v jeho pozůstalosti se nachází několik dopisů i osobních vzpomínek na židovské rodiny z Nasavrk.
V jeho zápiscích z ledna 1993 se nalézá také tato zmínka:
Dnes již nová generace ani neví, že zde žily židovské rodiny, které do osudu Nasavrk zasáhly. Snad se nějaké spolky nebo občané najdou a jména židovských sousedů budou někde vyryta.
A tak po více než třiceti letech dochází ke splnění přání kronikáře Vojtěcha Žemličky. Byly položeny první tři Kameny zmizelých, jako připomínka tří nasavrckých občanů, kteří byli vyhnáni ze svého domova, do kterého se již nikdy nevrátili.
Další Kameny zmizelých budou následovat.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
