Černí baroni mají v Chrudimi pamětní desku

25. září 2017
Pěmetní deska věnovaná členům pomocných technických praporů v Chrudimi

Nová pamětní deska v Chrudimi připomíná osud Černých baronů. Do služby u pomocných technických praporů nastoupilo v okrese 182 mladých mužů. Pracovali na stavbách, v dolech, budovali hotely i silnice. Zažili dřinu, výhrůžky a ponižování.

Posledním Černým baronům je teď kolem devadesátky. Redaktor Josef Kopecký se od nich dozvěděl, že zlost ani vztek necítí, jenom si přejí, aby jejich příběh nezapadl.

„Za celou vojnu jsem nebyl v kasárnách, jenom lágr,“ vzpomíná Vladimír Syrový, který sloužil u pomocného technického praporu třicet měsíců. Pracoval na stavbách po celém Československu. „Liptovský Hrádok, Tatranská Polianka, tam jsme stavěli přívodní kanál, pak jsem se dostal do Prahy a tam jsem byl přes rok a stavěl jsem byty pro sovětské přidělence a naše důstojníky a v Podbabě jsme stavěli hotel International.

„Můj otec byl učitel, žádný majetek jsme neměli, odmítli jsme vstoupit v roce 1948 do Československého svazu mládeže, když jsme viděli tu garnituru, tak jsme řekli, že ne. Nikomu jsme neublížili, hranice jsem nepřecházel,“ vysvětluje Syrový důvod, proč byl přidělen k pomocným technickým praporům.

Příkoří necítí

Podle Syrového se tehdejší režim pokoušel lidi jako on zničit, stal se ale naprostý opak. „Já jsem sloužil s Frantou Lobkowiczem, vyhodili ho z medicíny, s faráři, všichni jsme měli stejnou krevní skupinu, takže nám neublížili.“

Na Slovensko narukoval i Josef Horák z Hlinska. Černé výložky nosil skoro tři roky. „Já jsem odsloužil 33 měsíců. Když jsme přijeli, tak nás přivítal nějaký nadporučík a říká: Tak holoubkové, budete pracovat, až se z vás bude hulit a jestli si myslíte, že bude válka a ty američtí imperialisté a němečtí revanšisté vás tady ochrání, tak se mýlíte. Vy budete první, se kterými vymeteme minová pole,“ vzpomíná Josef Horák.

Pamětní desku ve vestibulu chrudimského městského úřadu neberou černí baroni jako poděkování nebo napravení staré křivdy. Je to podle nich hlavně vzkaz pro další generace, že se dělo něco, co se dít nemělo.