Černý den pro Husovu ulici

Milovala jsem svůj rodný dům! Měl nádherné dřevěné schody, po kterých jsme jako děti, sjížděly v papírových krabicích! Měl výklenek na schodišti v prvním poschodí, ve kterém dřív stával svatý! Když se maloval pokoj, kde jsme se s bratrem narodili, našli jsme na zdech namalované andělíčky! A v jednom sklepě byla zazděná tajná chodba, kterou mniši používali ke schůzkám s mnichy z jiných klášterů. Chtěli jsme ji s Kájou prokopat, ale než jsme se k tomu odhodlali, vyrostli jsme.

Tušíte správně, co vám chci říct! Ano! Narodila jsem se v bývalém mužském klášteře a od chvíle, kdy jsem začala mluvit, jsem to každému říkala. Můj rodný dům, je bývalý mužský klášter!

Našla jsem po celém domě desítky maličkostí, které tomu nasvědčovaly a všichni, komu jsem je při prohlídce ukazovala, byli mým výkladem nadšení! A nejenom, že byli nadšeni! Oni mi věřili!

Vodila jsem tam spolužáky, kamarády, herce z kolínského divadla, dokonce i moji nápadníci, kteří si mysleli, že mě v chodbě domu budou líbat, si museli nejprve vyslechnout přednášku o bývalém mužském klášteru!

A pak se to stalo. Před rokem, při vánočním setkání s partou kamarádů, mě potkala tragédie. Vzpomínky na můj rodný dům, kde kdysi býval mužský klášter, byly zničeny, a když vám řeknu, že za to může seriózní kolínský archivář Jaroslav Pejša, kapacita ve svém oboru, nebudete tomu věřit, ale je to tak!

Šli jsme s panem Fuchsem, dva dny před Vánoci, do domku našeho kamaráda, na kolínskou Skálu, která se tyčí nad Labem. Sešel se tam doslova výkvět kolínské kultury. Kromě mladých kulturních výhonků, tam byl například mystický guru Kim Houdek, sochař Jarda Hylas, kulturní atašé Radek Tomek a také - archivář Jaroslav Pejša.

Ukázala jsem oknem a jen tak, mezi řečí jsem utrousila, že kdyby na druhém břehu Labe nestály domy, viděli bychom můj rodný dům, číslo popisné 49, v Husově ulici, kde byl dřív mužský klášter.

Archivář Jaroslav Pejša se sice právě bavil s panem Fuchsem, ale uslyšel mě, letmo se ke mně natočil a jen tak, mimochodem, utrousil.

„V Husově ulici nikdy žádný mužský klášter nebyl.“

Chápete to?! Dala jsem mu dva dny na rozmyšlenou, ať si udělá v archivu pořádek, ale když jsem tam za ním ve středu přišla, dal mi okopírovaný cár papíru, kde bylo, kromě jiného napsáno, že...

„...Skrovničký někdy domek č. 49 za války třicetileté spustnul na hromadu kamení...“ Pak tam ještě byla historie domu, samozřejmě ani zmínka o mniších a... škoda slov.

Kolínský archivář Jaroslav Pejša mi zbořil dějiny! Zničil moje dětství! Pošlapal moje vzpomínky! A vlastně ze mě udělal lhářku! Ale kdyby jenom to! Moje další zkušenost s tímto archivářem, je stejně tragická! Ale o tom někdy příště...