Čuk A Gek

Ten večer před dvaceti lety byl na Nově křest českých zvířecích dvojčátek, kterým v zoo dali jména Čuk a Gek a já si okamžitě vzpomněla na svoji včerejší návštěvu u mé maminky ve Žlebech.

Přivezla jsem jí nový mobil, protože do toho starého jsme už nesehnali baterii a není nic horšího, než nedovolat se své, tehdy osmdesátileté mamuně jenom proto, že má mobil už zase vybitý…

Dcera Rita mi k tomu napsala patřičný komentář a školení mohlo začít.

Seděly jsme s maminkou metr od sebe a já jí volala ze svého mobilu a učila ji přijímat hovory na novém mobilu. Pak jsem ji učila volat. Také jsem jí ukázala, jak se dostane k číslům na policii, hasiče a záchranku.

„Mami, stát se může cokoli! Takhle si najdeš číslo, které budeš potřebovat, zmáčkneš VOLAT, a když se dovoláš, řekneš jméno a kde bydlíš…“

Maminka se na mě nechápavě podívala.

„Irenko, já myslela, že stačí, když jenom zavolám a oni už budou vědět, odkud volám…“

Měla pravdu! I to existuje! A pak že staří lidé nejdou s dobou!

„Mami, máš pravdu, něco podobného je také možné, ale na takovou službu nejsi napojená. Takže ty musíš zavolat a říct, kde bydlíš a co se ti stalo…“

Školení pokračovalo dál. Protože si mi stěžovala, že jí občas o víkendu volá jedna příbuzná, která má volání zadarmo a unavuje ji drby o ostatních příbuzných a vždycky ji rozčílí, chtěla jsem ji naučit, jak hovor s ní přerušit, ale to se jí zdálo složité. Tak jsem udělala malou změnu v KONTAKTECH a pokračovala jsem.

„Mami, když ti bude mobil o víkendu zvonit, vezmeš si brýle, podíváš se, kdo volá, a když tam uvidíš Pohroma, tak to je Marie! A ty uděláš co? Nezvedneš to.“

Maminka spokojeně přikyvovala.

„Marie je Pohroma, to nezapomenu. Ale Irenko, ona mě někdy i vzbudí, když si zdřímnu po obědě, pes začne štěkat, já se leknu…“

Tak jsem jí řekla, ať mobil schovává do peřiňáku. A kdyby POHROMA volala, až bude spát, mobil nebude slyšet!

„Mami, a já tě budu nabíjet. Až budeš mít nízký kredit, tak tě nabiju. Nemusíš chodit na poštu.“

Vytáhla jsem kredit a názorně jsem jí všechno předváděla.

„Objeví se ti tam tohle… a ty musíš mobil vypnout. Vypneš ho a …“

Všechno jsem jí ukazovala a maminka přikyvovala. „A pak musíš dát PIN.“

Maminka trochu zneklidněla.

„A kdybys PIN náhodou třikrát spletla, tak tady ti Rita napsala PUK a…“

V tu chvíli se chytila za hlavu.

„Irenko, a dost! Už se mi z toho motá mozek! Pojď, uděláme si kafe…“

A bylo po školení.

Když jsem pak druhý den koukala na zvířátka na NOVĚ, napadlo mě, že by se některá z dalších zvířecích dvojčátek, mohla jmenovat PIN a PUK…