České #metoo za totality

13. květen 2018
MeToo

Určitě jste slyšeli o kampani, která začala mezi americkými herečkami a jmenuje se Me Too. V českém překladu to znamená: Já také. Tato kampaň si bere na paškál sexuální harašení, což je například obtěžování žen erotickými návrhy, fyzický a psychický nátlak na ženy, aby byly povolné většinou svým nadřízeným atd.

0:00
/
0:00

Za totality u nás tohle všechno vesele kvetlo! A přesto jsme se po listopadu 1989 nesetkali s podobnou kampaní, která by veřejně odsoudila muže, kteří se podobným chováním provinili. Soudruzi mohli být v tomto ohledu v klidu. Kde není žalobce, není soudce.

Mnoho žen za totality trpně snášelo osahávání, erotické návrhy či sex na služebních cestách, protože se bály, že by přišly o práci, nebo proto, že za svoje mlčení měly menší či větší bonusy. O některých bonusech věděly jenom ony, o jiných bonusech si šuškalo celé jejich městečko nebo vesnice.

Dovedete si představit, že by se taková žena po listopadu 1989, ozvala a řekla, Me Too! Já také!

Pak byly samozřejmě i ženy, které „přízně“ funkcionářů využívaly dobrovolně. Šlo jim o to, aby se jejich děti dostaly na školy, jejich manželé získali vyšší posty, aby ona sama dostala vysoké prémie či celá její rodina získala devizový příslib. Většinou nikdo v rodině ani v okolí netušil, za jakou „úplatu“ se tyto malé zázraky dějí, a tak ani tyto ženy nemohly po listopadu vystoupit a říct Me Too! Já také!

Já jsem do podobné situace „spadla“ jednou, v roce 1985.

Moje kamarádka Eva měla syna, který si vybral studium na střední škole, ale měl problém. Jeho otec emigroval v roce 1969, krátce po jeho narození.

Napadlo mě, že bych se mohla obrátit na předsedu kolínského Městského výboru Komunistické strany Československa, a Evě pomoct. Znala jsem se totiž přes divadlo a přes své psaní s jistou redaktorkou - manželkou zmíněného předsedy a on mě znal také.

Řekla jsem jí to, ona mi u něho domluvila schůzku a tak jsem jednoho dne zaklepala na dveře jeho kanceláře, vysvětlila mu situaci a poprosila ho o pomoc.

Řekl mi: „Kdyby to byl syn komunistů, tak mu pomůžu. V tomto případě ne.“

A pak se mě pokusil obejmout, chtěl mě líbat a tahal mě ke křeslu a já z toho byla tak překvapená, že jsem řekla nejhorší banalitu, která mě v tu chvíli napadla.

„Ale já jsem manželovi věrná!“

Rozchechtal se.

„Nekecej, Ireno! To eště existuje? Věrnost?“

Nic víc se nestalo. Odešla jsem sice s nepořízenou, ale Evin syn se nakonec na tu školu dostal. Ředitelem školy byl totiž její kamarád, který se nebál a pomohl.

Tuhle příhodu jsem zahrabala do paměti. Nikomu jsem o tom neřekla. Žádné svědky jsem neměla. Styděla jsem se, že po mně sahal a málem mě políbil, ale styděla jsem se víc za něj. Přece věděl, že se znám s jeho ženou a přesto po mně vyjel!

Když se začalo mluvit o kampani Me Too, tahle příhoda, stará víc jak třicet let, se v mé paměti probudila a já si po letech musela smutně přiznat, ano, Me Too! Já také...

  • Literatura
  • Publicistika
  • sexuální obtěžování
  • #metoo