Chcete najít čistou vodu? Hledejte štiku!
Sice štika dokáže přežít i ve špinavější vodě, ale ne úplně dobře. V Pardubicích na Haldě funguje umělá štičí líheň, o kterou se stará Václav Horák.
Jak by on sám takovou líheň charakterizoval? „Jako zařízení pro chov ryb, kde se generační ryby uměle vytírají. Není to jako ve volné přírodě. Působí tam tlak na břišní dutinu. Jde tedy o řízenou reprodukci. Na umělých líhních dochází k ovulaci jiker v době, kdy se taková věc naplánuje. Máme přehled o ztrátách, o stavu plůdku. Dostáváme možnost ho rozsadit plynule po všech revírech, které zarybňujeme.“
Tradice líhně v Pardubicích sahá do 70. let minulého století. „Tehdy naši předci začali stavět sádkovací vany. Ani nevěděli o případném využití pro štiku. Ale už v té době se uvažovalo o tom, že tam bude docházet k umělému výtěru štik,“ přibližuje Horák.
Pardubické ryby v evropských řekách
Na štiky z Pardubic nebo jejich potomky jste mohli dříve narazit v různých koutech Evropy. „Dělali jsme štiku rychlenou. Vyvážela se do Francie, do Itálie, do Švédska nebo na Slovensko. Myslím si, že teď budou vychytané nebo vyhynulé.“
V minulosti se připravovala štika do velikosti čtyř nebo pěti centimetrů. Tomu odpovídala tehdejší kvalita vody. Postupně se v souvislosti s výstavbou zhoršila. Horák říká, že poté museli ustoupit od štiky rychlené. Teď se dělá takzvaný váčkový plůdek.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
