Čím víc se lesník v plánech vzdálí od přírody, tím víc ho příroda vytrestá

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lesník Pavel starý v lese ve Srubech nedaleko Chocně

Pavel Starý se narodil v Čáslavi, vyrůstal na Vysočině a v Železných horách. Po gymnáziu v Chotěboři vystudoval lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně.

Jako lesník pracoval u Východočeských státních lesů, u Lesů České republiky a v oblasti Železných hor. Od roku 2014 pracuje pro Diecézní lesy Hradec Králové a od roku 2016 je jejich jednatelem.

Co je tématem číslo jedna vaší práce v lese? Nemyslím manažerskou úlohu, ale v práci lesníka?

„To, co považuji za úplně klíčové, nazývám schopností číst les. Lesník, když jde lesem, tak to je pro něj jako otevřená kniha a musí se naučit z toho, co vidí, vyvozovat, co se v lese děje a stále se dívat, pozorovat, přemýšlet a znova zkoušet. Lesník je v trvalém dialogu s přírodou, lesem a vždycky se dívá, co se děje a podle toho to postupuje.

Změnil se přístup lesníků od doby, kdy jste ukončil studia na lesnické fakultě?

„Určitě se změnila celkově doba. Když jsem končil, tak to byl konec minulého režimu, rok 1988. Co je podstatné, dnes si daleko více uvědomujeme, jak jsme závislí na přírodních činitelích, především na výkyvech počasí a ve změně klimatu.“

Číst les se člověk ve škole nenaučí.

Co je základem péče, co musí umět dobrý hospodář?

„Číst les. To si myslím, že je klíčové a to se lesník nenaučí ve škole. Tam získá nějaké základní poznatky, něco, co mu dává schopnost lesu porozumět. Ale pak jsou potřeba další zkušenosti, aby do lesa pravidelně chodil a skutečně se díval, přemýšlel. Když jsem vyznačoval těžbu v lese a ta těžba měla být jednotlivým výběrem, tak jsem skutečně prošel celou část lesa, kde se mělo těžit, strom od stromu.“

Někde jste řekl, že se může stát, že les lesníka nepřijme. Říkám si, že se to nemůže poznat hned, že se to projeví až po letech.

„Řekl bych, že v okamžiku, kdy lesník začne bojovat s přírodou, tak se mu to nějakým způsobem vrátí. Čím více se vzdálí od nějakých přírodních procesů, snaží se lesu vnutit svou představu, která je v rozporu s tím, jaký je potenciál daného místa, tak tím více ho potom ta příroda může vytrestat.“

Proč je v Česku tolik monokulturních lesů? Ekonomický zisk zvítězil nad zdravým rozumem?

„Stav lesa vychází z nějakého historického vývoje, z poznatků lesníků, ze společenské objednávky, takže do lesů se začaly zavádět jehličnaté dřeviny zhruba od 18. století, a to často do lesů velmi zdevastovaných. Základním úkolem lesníků v té době vyprodukovat co nejvíce dřeva, pokud možno levně a dobře využitelného. Proto se hodila především borovice a smrk. A to je dědictví předchozích generací lesníků. Ale nemůžeme tvrdit, že to dělali nějak špatně, my se na to díváme pohledem dnešní doby. Ale to, co je zásadní, je dnes dominantní zastoupení smrku a borovice. Smrku před kůrovcovou kalamitou bylo zhruba 50 procent. To samozřejmě zavdává poměrně velkou nestabilitu lesa, když přijdou nějaké nepříznivé podmínky.“

Liší se práce lesníka v ročních obdobích? Kdy je práce lesníka nejnáročnější?

„Když je běžný provoz, tak jedno z nejnáročnějších období je jaro, když se zalesňuje, protože to se vytváří nová generace lesa a budoucnost lesa. To bych řekl, že je klíčové období. A pak v létě, kdy se dělají preventivní opatření proti škůdcům.“

Lesník Pavel starý v lese ve Srubech nedaleko Chocně

Kdy bylo našim lesům nejhůř?

„To je těžká otázka. Většinou to poznáme až zpětně, ale myslím si, že v současnosti prožíváme jedno z nejhorších období. To, co prožíváme, je několikátá epizoda sucha, kdy to postihuje nejen smrk, ale i další dřeviny, v podstatě celé spektrum.“

Po letošním létě můžeme mít pocit, že se situace zlepšila. Z meteorologického úhlu pohledu ano, na druhou stranu ne všude v Česku to tak bylo. Mohou takové srážky situaci v lese vyřešit?

„Momentálně jsme v takové situaci na rozhraní, kdy můžeme chovat opatrnou naději, že se ta situace může zlepšit, nebo se nebude dál zhoršovat. To je samo o sobě dobře. A tím, že perioda sucha trvala delší dobu, tak i z těchto důvodů se domníváme, že zlepšování bude postupné. Co se týká vlivu kůrovců na jehličnany, tak tím, že se ti škůdci mnohonásobně přemnožili, tak ten dopad je tady, i když se zlepšily podmínky a zdravotní stav lesa. Těch škůdců je tolik, že dokážou les ohrozit a zničit.“

Každý, kdo miluje svou profesi, ji vnímá zároveň jako službu.

„Pro lesníka práce v lese je služba. To není pouze zaměstnání. Kdo tam chodí proto, aby si vydělal peníze, tak si myslím, že dřív nebo později to nevydrží, nebo bude hledat něco lepšího, kde mu dají více peněz a bude to méně náročné.“

Jak podle vás vypadá les budoucnosti?

„Les budoucnosti je takový, který více odpovídá stanovištním podmínkám, je pestrý, je prostorově více diferencovaný a plní funkce jak pro společnost, tak pro rekreace lidí, pro stabilizaci klimatu a zároveň je to les, který poskytuje dřevo.“

Které zvíře může být pro les nebezpečné?

„Nebezpečná je takzvaná spárkatá zvěř, především jelen, muflon, daněk. To jsou druhy, které vyžadují poměrně velké množství potravy a poškozují les nejen okusem, ale také poškozováním kůry, loupáním a podobně. To jsou věci, které jsou nevratné a působí zásadní škody.“

Na závěr nesmí chybět tradiční štafeta otázek. Minule tu se mnou byl Pavel Horký, šéfmetodik Horské služby České republiky a tady je jeho otázka pro vás. „Zeptal bych se, jestli máte radši les v létě nebo v zimě?“

„Tak i tak. Ještě když jsem dělal revírníka, tak jsem měl na revíru poměrně velký kus bukového lesa. Mimochodem, byla to taková buková monokultura, a ten les v každém ročním období byl hezký. V zimě měnil barvu, v okamžiku kdy shodil listy, byl hnědošedý, a jak se blížil k jaru, začaly se nalévat pupeny, tak ten les zfialověl a pak začal postupně zelenat, získal světle zelenou a pak tmavě zelenou. Les je hezký pořád.“

Spustit audio

Související