Den válečných veteránů slavíme skoro 20 let. Pamětníků druhé světové raketově ubývá

7. listopad 2023

Vlčí máky na klopách signalizují významný den. V kalendáři ho máme 11. listopadu jako připomínku ukončení první světové války. Věděli jste, že se váleční veteráni dělí do tří kategorií?

„Ta první jsou druhováleční veteráni. V celé republice jich je k dnešnímu dni už jenom 82, z toho v Pardubickém kraji 5. Nejstaršímu v kraji je 102 let, nejmladšímu 92. Novodobých veteránů máme v Česku kolem 18 000. Další veteráni byli zapojení do třetího odboje a je jich asi 8,“ vypočítává František Bobek z Československé obce legionářské.

Hlavně mluvit a zapojit

Pomoc druhoválečným veteránům spočívá v častých návštěvách, pomoci, komunikaci a obecné spolupráci. „Máme jako legionáři projekt Péče o válečné veterány. Do něj je zařazených 1 700 lidí, kterým je 60 a více let. Veterány můžou být třeba od 30 let, protože absolvovali mise, ale do programu jdou později. Snažíme se tyto lidi zapojovat do civilního života. Dostávají příspěvky na rekreace, lázně, zlepšenou zdravotní péči. V západních zemích jsou dokonce vybudovaná komunitní centra, kde se vojáci můžou shromažďovat, setkávat s civilním obyvatelstvem. U nás je to právě teď v pohybu a mělo by dojít k dalšímu zlepšení.“

Vojenský kaplan Milan Novotný a František Bobek z Československé obce legionářské

Bobek byl v armádě ještě v době totality a může tak srovnávat: „Jsem tomu velice rád, že se celospolečenský pohled změnil. Myslím si, že význam a respekt vůči armádě, ozbrojeným složkám stoupá. I vzhledem k těžké době.“

Třeba vojenský kaplan 43. výsadkového pluku v Chrudimi Milan Novotný potkává lidi, kteří si vojáků velmi váží, respekt dávají najevo. „Někteří si ale válečného veterána představují jako poručíka Dana bez nohou, který se kýve na stožáru a každý den dá flašku rumu. Občas úcta, občas despekt. Čím víc ale cítíme horko od východu, tím víc si lidé vojáků váží. To je dost znát a cítit.“

Nouze naučí věřit

Mezi vojáky není prý skoro nikdo nevěřící. „Určitou spiritualitu má každý voják, protože je blízko smrti, vzdálený od svých blízkých. Tíha na duši vede k probuzení spirituálních potřeb. Duchovní funkce je to nejmenší, co mám plnit. Mým úkolem je tam být pro vojáky a pomáhat jim překonávat těžkosti spojené s návratem anebo se životem na misi. Pomáhám i urovnávat vztahy. Jsem zároveň taky voják, takže pomáhám i sobě.“

Novotný se osobně zúčastnil bojové mise v Afghánistánu, a proto je taky sám válečný veterán. „Potřebujeme nejvíc možnost dostat se do společnosti, líp se začlenit. Neseme si určité stíny na duši. Po finanční stránce nám moc nechybí, zdravotní péče je taky dobrá, vojenský svět je ale hodně uzavřený a umět vplout do civilního světa by vyžadovalo nějakou podporu.“

Československá obec legionářská při svých aktivitách propojuje veterány s mladou generací. „S mladými lidmi se daleko lépe pracuje než s padesátiletými, šedesátiletými lidmi. Oni jinak vojáky běžně nepotkají, navíc se zbraněmi. Oboustranně je to velice prospěšné. Respekt, který si třeba výsadkáři během velice krátké doby získají, je důležitý i pro společnost, jak se na válečné veterány následně dívá,“ soudí Bobek.

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.