Dítě patří do rodiny. Co obnáší pěstounská péče?
Stále je spousta dětí umístěných v dětských domovech. Pro mnohé je jediná šance vyrůstat v rodině pěstounská dlouhodobá péče. Pardubický kraj hledá vytrvale pěstouny.
Co takový závazek obnáší, jsme se zeptali Petra Čady, vedoucího pobočky organizace Amalthea v České Třebové.
„U dlouhodobé pěstounské péče se předpokládá, že dítě v náhradní rodině bude trávit měsíce a roky. Když se situace v jeho biologické rodině nezmění, zůstává u pěstounů do dospělosti,“ říká Petr Čada.
Hledáme rodiče
Kdo se může ucházet o pěstounskou péči? „V podstatě každý dospělý člověk. Samozřejmě, je tu jakýsi ideál pěstouna,“ vysvětluje Petr Čada. Ideální tedy je, když má kandidát zkušenost s výchovou svých vlastních dětí. Uspokojil si už své rodičovské poslání a dokáže se díky tomu zaměřit na potřeby svěřeného dítěte a ne na svoje.
Co se týká dalších podmínek, není to o vyměřených metrech čtverečních v bytě a materiálních statcích. „Je to otázka osobního naladění a hodnot. Zda jste ochotní postarat se o cizí dítě. Věnovat mu svůj čas a lásku. Jestli k tomu máte odhodlání a odvahu,“ uvádí Petr Čada.
Oboustranný rozvážný krok
Celý proces od rozhodnutí stát se pěstounem po přijetí dítěte do rodiny trvá rok a má mnoho dílčích etap. „Pokud budete mít pocit, že to není pro vás to pravé, máte možnosti si to kdykoliv rozmyslet,“ upozorňuje Petr Čada s tím, že přípravě na pěstounství se věnuje velká péče.
Jak se vlastně konkrétní rodina spáruje s konkrétním dítětem? „Hledá se vhodná kombinace pro obě strany. Nějaké specifické potřeby má dítě a samozřejmě i náhradní rodina,“ říká Petr Čada. Pokud mají odborníci z Pardubického kraje pocit, že naši vhodnou kombinaci, kontaktují potenciálního pěstouna. Ten se seznámí se vším, co se konkrétního dítěte týká. Teprve pak se rozhoduje, jestli dojde k prvotnímu kontaktu. Po něm přichází vzájemné oťukávání. „Prvních pár setkání v prostředí, kde dítě zrovna žije. Je to pozvolný proces. Záleží na věku dítěte i na tom, jak se schůzky vyvíjí,“ popisuje celý proces Petr Čada.
Co je to za děti
Jaké děti čekají na náhradní rodinu? „Mluvíme o dětech v ústavní péče, do které se z nějakého důvodu dostaly. Musely odejít ze své biologické rodiny,“ říká Petr Čada s tím, že příčiny jsou různé. Od nepříznivé rodinné situace po neschopnost rodičů se o své děti postarat. Hledají se rodiny pro děti napříč věkovými kategoriemi. Přímo v Pardubickém kraji chybí pěstouni pro děti starší dvanácti let. „A také v pubertálním věku, který s sebou nese specifické nároky. Ne každý je ochoten do toho jít,“ konstatuje Petr Čada.
Podmínky soužití
Pracovníci Pardubického kraje a neziskových odborných organizací pěstounstvím tzv. provázejí. Za zákona mají povinnost náhradní rodinu navštívit, pomoci jí s řešením individuálních problémů s péčí a probrat s ní každodenní starosti se zaměřením na potřeby svěřeného dítěte.
Dlouhodobí pěstouni musí počítat s tím, že jejich povinností je umožnit dítěti kontakt s jeho původní rodinou.
„Primárním cílem je návrat do biologické rodiny, ale ne za každou cenu. U velkého procenta dětí není návrat z různých důvodů možný,“ uvádí Petr Čada. Schůzky nesmí dítě nijak poškodit. Starších dětí se sociální pracovníci ptají, jestli vůbec o setkání stojí. „Názor dítěte je pro nás důležitý. Jestli kontakt se svojí biologickou rodinou nechce, bavíme se o tom, ale respektujeme jeho rozhodnutí,“ říká Petr Čada. Schůzky jsou dopředu připravené, konají se na neutrální půdě za přítomnosti kompetentního pracovníka z organizace zprostředkovávající pěstounskou péči. Ten hlídá, jestli všechno probíhá v pořádku.
Pěstounská péče není zadarmo
Dlouhodobá péče není povolání. Pěstouni i dítě ale mohou počítat s měsíčními příspěvky. Jeden je jako odměna za péči a druhý hradí potřeby dítěte. „Při přijetí dítěte do péče je tu ještě jednorázový příspěvek při převzetí. Jeho výše se dovíjí od věku dítěte a má pokrýt prvotní pořizovací náklady,“ vysvětluje Petr Čada.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka