Dokonalá matka miluje i spratka

Halina Pawlowská
Halina Pawlowská
0:00
/
0:00

Poprvé za tři roky vysílání Záletů jsme opustili rozhlasové studio a vyrazili mezi posluchače. Sešli jsme se s Halinou Pawlowskou v Divadle 29 v Pardubicích.

Za tři roky měla Alena Zárybnická možnost setkat se 132 hosty v Záletech a tím 133 hostem je osobnost, která pro ni představuje kombinaci tří důležitých slov pro život – humor, nadsázka a sebeironie. Je to moderátorka a spisovatelka Halina Pawlowská.

Měla jste Halino někdy nějakou dobrou radu, která se paměti týkala?

„Kam Ti sahá paměť, všude samá havěť, to je tak jediné co mě teď napadá.“

Vy jste na tom s pamětí výborně, ale nemění se to s přibývajícími lety v našich životech?

„Já jsem ve stádiu, že nevím, co jsem zapomínala. Takže jsem na tom v podstatě báječně a jsem spokojená. A notabene já celý život zápasím s tím, že špatně vidím na dálku a od dvou metrů nerozlišuju obličeje, takže všichni vypadají, jako když mají přes obličej punčochu jako lupiči. Taky mám problém, když mi někdo říká úplné pitomosti, třeba když nějaká paní říká někomu v tramvaji, jak její dcera hraje závodně ping pong, tak já si to pamatuju navždy. To jsem slyšela snad před dvaceti lety a pořád si to pamatuju a ještě teď mě to rozčiluje, že si to pamatuju.“

Taky se vám stává, když si připravujete rozhlasový rozhovor ve vašem pořadu Na větvi, tak si dopředu představujete, co by vám měl odpovědět?

„Ne. Já počítám vždycky s nejhorším. Mým nejhorším hostem kdysi v Banánových rybičkách byl Lukáš Pollert, ten na všechno říkal: Nevím. Měl jednu odpověď jinou a to bylo: Nepamatuju se. A já vím, že horší to být nemůže, takže s tím počítám a pak jsem vždycky příjemně překvapená.“

Já jsem teď taky příjemně překvapená, že když jste vzpomínala na Banánové rybičky, tak jste neřekla, že tím nejhorším hostem jsem byla já.

„Vy jste byla výborná! Všichni byli výborní až na toho Pollerta.“

Který film ve své kariéře autorské nebo herecké máte nejraději? To bych si přála, abyste odpověděla Díky za každé nové ráno.

„To by znělo blbě. Já ho teda ráda mám, to máte pravdu. Ještě zvláštní je, že čím jsem starší, tím ho mám radši. Po filmu jsem nebyla spokojená, jak to ten můj kamarád Milan Šteindler natočil, byla jsem přesvědčená, že by to mohl natočit líp. Teď, když to dávají, tak mu volám a říkám: Milánku, hezky jsme to udělali, je to hezký.“

Vy jste zmiňovala Banánové rybičky, ten název, to je vaše autorské dílo?

„Kdepak, to je podle knížky. Jednu dobu jsem všechno nazývala podle knížek, což bylo docela pikantní, protože to nikdo nikdy nepochopil, ale já jsem to věděla a mně to pomáhalo a říkala jsem si, že já tam mám ten záměr a nemusí být tak čitelný. Takže Banánové rybičky, to bylo podle Salingerovy knížky Den jako stvořený pro banánové rybičky a byla to skeptická povídka o mladém muži, který spáchá sebevraždu, protože nenajde sebemenší smysl, proč by žil. A já si podtitul těch Banánových rybiček dala podtitul Jak přežít, protože přežít je možné všechny situace, protože jde jen o to je uchopit a podívat se na ně z jiného úhlu.“

Alena Zárybnická: Dědeček byl řezníkem ze Sezemic

Alena Zárybnická

Několik let každou neděli po deváté hodině vysílá Český rozhlas Pardubice pořad Zálety. Do něj si Alena Zárybnická zve zajímavé hosty především z východních Čech. Dnes to ale bude všechno trochu naopak.

Vy jste dcerou ukrajinského básníka a středoškolské učitelky a v rámci cyklu Tajemství rodu České televize jste pátrala po své minulosti a dostali jste se i do Východních Čech.

„Do Chrudimi, kde předci mojí maminky, která byla právnička, a můj otec vždycky chtěl, aby se představovala jako doktorka práv, protože nenáviděl učitelky. Moje matka kvůli němu vystudovala práva rychleji než on a on jí to pořád vyčítal. Ona třeba volala sestře a otec si představoval, že než řekne Ahoj Ančo, tak řekne Zde doktorka Kločurková, ahoj Ančo! Její předci žili v Chrudimi a měli tam mlýn. Dvakrát vyhořel a oni vždycky povstali a znova se postavili na nohy. To jsem si říkala, že si z toho musím odnést.“

Mně se líbila jedna z vašich rad a často jsem ji při výchově syna používala. Tou radou je: Dokonalá matka miluje i spratka.

„Pak je ještě jedna taková. Chceš okouzlit potomka? Pomůže ti portmonka! To u nás hodně frčí.“

Vy se svou dcerou spolupracujete a máte společnou kolekci oděvů.

„Vždy ráda zdůrazňuju, že máme společnou kolekci oděvů s mojí nesmírně hubenou dcerou a máme firmu, ve které vyrábíme šaty. Říkám, že černá je dobrá, ale čím jsem starší, tak se mi vybavují slova matky, že jsem jako černá můra, tak když člověk stárne, tak se musí z té můry měnit v motýla a vzít si na sebe něco barevného. Už černou zaměňuji za květiny. Veliké květiny. Červené, modré, proměňuju se ve velkou rozsáhlou barevnou květinovou zahradu.“

Vy máte s bulvárem bohaté zkušenosti, že?

„Některé věci by si neměli vymýšlet a nejhorší pak je, když někdo řekne, že na každém šprochu pravdy trochu. Na to jsem alergická. Jednou vyšel v bulvárních novinách rozhovor s mými dětmi, bylo tam napsáno, že to je exkluzivní rozhovor, ale moje dcera byla v té době v cizině. Takže to byl takový fiktivní a tím tedy byl asi exkluzivní a ještě byly k tomu fotografie a ty mě nejvíc rozčílily, protože tam byla dívka ve věku zhruba jako moje dcera, ale nebyla to ona. A pak tam byl i nějaký kluk, ale to nebyl syn. Ale nejvíc mě dorazilo, že tam byla fotka našeho labradora, ale to nebyl náš labrador. To byl cizí, úplně ošklivý, tlustý labrador. To mě podráždilo.“

Zálety Aleny Zárybnické s Halinou Pawlowskou

Pořad Českého rozhlasu Na větvi s Halinou, který vysíláte v Hradci Králové a v Pardubicích, se bude vysílat i v roce 2018, předpokládám?

„Ano a já se na to těším, že se pokusím vylézt na nějakou větev a zatím se na ní nevěšet. Už mám pozvané hosty na leden a vím, že to bude Dáda Patrasová. Nechtěla jsem, aby byla se svojí dcerou Aničkou Slováčkovou. Bylo by to výhodné, ale měla jsem pocit, že by se Anička bála mluvit, tak jsem je rozházela. Jednou jsem měla Michala Kocába s dcerou Natálkou. Oba jsou asertivní, takže se tam vzájemně vychovávali a říkali si, co kdo nemá říkat. Proto jsem si řekla, že to musím omezit, ty rodinné sedánky.“

Dáte nám nějakou dobrou radu, jak přežít rok 2018?

„Jezte, pijte a milujte jako diví. Buďte rádi, že jste živí.“