Doktorka ordinovala přes 60 let v kuse. Dřív stačil rentgen, EKG, psací stroj

„Vím, že jsem podle zdravotní pojišťovny byla už několik roků nejstarší pracující doktor na východě Čech. Ročník 1932. Jsem teď dobrá, protože ty lepší jsou dávno pod kytkama. Mám menší konkurenci, než jsem měla dřív,“ říká s obrovským nadhledem.

Lékař by měl sám projít nemocí

Doktorkou se Gippová stala na radu své matky. „Říkala mi, že vystuduju, co chci, že na to mám, ale měla jsem si vybrat něco, co by mě bavilo, kde budu pomáhat a čím bych si vydělávala, i kdyby přišli Číňani. Proto jsem si vybrala medicínu. Studovat jsem začala v Brně a hned jsem dostala tuberu. Pak jsem byla dva roky v sanatoriu.“

Právě prodělaná nemoc může lékaři v praxi pomoci. „Doktor, který nemá pro své pacienty pochopení a nedovede se vcítit do myšlení nemocného člověka, není dobrý. Zároveň by měl umět říct, že něco neví a že se na to zeptá. Medicína je dnes tak široký obor, že nikdo neumí všechno. Vševědoucí doktor je nebezpečný pro pacienty.“

Papíry, všude papíry

Hana Gippová popisuje, jak vypadaly její začátky: „Dostávali jsme umístěnky. Každý musel jít tam, kam ho stát poslal a odkroutil si tam tři roky. Šla jsem do Chrudimi, po dvou letech jsem přešla do Pardubic a už jsem tam zůstala.“

Technické vybavení bylo diametrálně odlišné. „Tehdy jsme měli rentgen, EKG a psací stroj. Nebyly mobily, internet, ultrazvuk, magnetická rezonance a spousta dalších věcí, které nám dnes pomáhají. Jako lékař jsem se ale musela víc snažit. Tehdy jsem nemohla pacienta odeslat na x vyšetření. Taky jsme hodně vyšetřovali a málo psali. Teď vyšetřujete krátkou dobu, ale hodně dlouho o tom píšete, protože musíte vykazovat. Časem možná kromě sestry bude v ordinaci ještě úřednice.“

Dlouholetá praktická lékařka byla vyhlášená komunikací s pacienty. „Nejlepší by bylo nemluvit, napsat recept a poslat pacienta za dveře. Ale pacient má právo říct své potíže a lékař má povinnost ho poslouchat. Vím, že to vždycky nejde, ale neměl by kategoricky říct, že ho to nezajímá.“